Děti, dětství, vnitřní dítě

Rány z dětství můžeme vyléčit skrze své vztahy

Vlastnosti a osobnost dospělých dětí alkoholiků

Jak matky ovlivňují své dcery

Vymaňte se z rodinných vztahových vzorců

Devět myšlenek Naomi Aldort o přístupu k dětem

 

Linka


Rány z dětství můžeme vyléčit skrze své vztahy

Někteří z nás si své dětství nepamatují. Nepamatujeme si příliš dobře, jak s námi zacházeli, dokud se k nám později partner nezachová stejně jako naši rodiče a my si neřekneme: "Tohle už tu bylo." Čím více věcí si vybavíme, tím spíše nad minulostí pocítíme zármutek a necháme ji odejít, díky čemuž budeme schopni vnímat ostatní dospělé ne jako postavy ze své minulosti, ale jako skutečné lidi z přítomnosti. V tom spočívá cesta k bdělé pozornosti.

Otevřou-li se prostřednictvím vztahů naše staré rány a ocitneme se v džungli emoční bolesti, uvědomíme si, že jsme vlastně na koni - vždy je přítomno cosi, co nás džunglí provede. Kůň je náš vnitřní dar pro problémové situace a jejich řečení, naše vdělé vědomí, přístup, při němž říkáme "Ano." Náš kůň zná cestu z lesa ven. Na koni bdělé pozornosti se dokážeme posunout dále, což je dospělé rozhodnutí ve chvíli, kdy na místě, kde jsme, nemůžeme získat to, co potřebujeme. Pomůže nám i jedno zenové moudro: "Stalo se tohle, jak budu postupovat dál?" Je to mnohem dospělejší otázka než: "Stalo se tohle, čí je to chyba a proč se to vždycky stává mně?"

Rodiče, kteří rozumí sobě samým a mají vyřešení své problémy z dětství, vytvářejí atmosféru, v níž mohou vznikat bezpečné vztahy zajišťující optimální růst. U rodičů a dětí nezáleží na tom, co se jim nebo mezi nimi stalo, ale na tom, jestli to bylo prodiskutováno, přijato a vyřešeno. Řešení vede ke zdraví; neuspořádaná zkušenost vede k roztříštěnosti. Duševní zdraví nespočívá v tom, co se stalo, ale v tom, jak se s tím vypořádáme.

* * *

- z knihy Přijměte život takový, jaký je; David Richo 
- zdroj překladu: http://andelskydenik.blogspot.cz/2015/07/rany-z-detstvi-muzeme-vylecit-skrze-sve.html

 

Linka

 

Vlastnosti a osobnost dospělých dětí alkoholiků

Děti, které vyrostly doma u alkoholika, si rozvíjejí obdobné osobnostní rysy a vlastnosti. Dr. Janet Woititzová vydala bestseller "Dospělé děti alkoholiků" v roce 1983. V něm vyjmenovala 13 vlastností dospělých dětí alkoholiků, přitom však tyto vlastnosti přisuzovala i těm dětem, které vyrostly v domácnostech, v nichž se vyskytovaly jiné kompulzivní poruchy chování jako např. gamblerství, zneužívání drog nebo přejídání. Dospělé děti, které doma zažily chronické nemoci, přísné náboženské zásady, pěstounskou péči a různé dysfunkce, mají podle doktorky Woititzové tyto vlastnosti rovněž.

Vlastnosti a osobnost dospělých dětí alkoholiků

  • Strach ze ztráty kontroly: Dospělé děti alkoholiků si neustále udržují kontrolu nad svým chováním a pocity. Také se snaží kontrolovat chování a pocity druhých lidí. Dělají to, protože se bojí, že by jinak ublížily sobě nebo druhým. Bojí se, že když se této kontroly vzdají, jejich život se zhorší, a mohou cítit silnou úzkost, nemohou-li mít nějakou situaci pod svou kontrolou.
  • Strach z emocí a pocitů: Dospělé děti alkoholiků mají sklon pohřbívat své pocity (nejčastěji hněv a smutek) již od dětství a nejsou schopny dobře prožívat nebo vyjadřovat své emoce. Mají strach ze všech silných emocí a to dokonce i z pozitivních jako je zábava a radost.
  • Vyhýbání se konfliktům: Dospělé děti alkoholiků mají strach z autoritativních lidí, dále z lidí, kteří jsou nahněvaní, a velmi špatně také snášejí osobní kritiku. Často si mylně vykládají asertivitu jako hněv. Neustále vyhledávají souhlas druhých, zatímco v průběhu celého procesu ztrácejí vlastní identitu. Často se také izolují od druhých.
  • Těžké břemeno zodpovědnosti a neustálé vyhledávání souhlasu: Dospělé děti alkoholiků jsou silně vnímavé vůči potřebám druhých. Jejich sebevědomí je závislé na tom, co o nich soudí druzí, proto pak mají kompulzivní potřebu být dokonalí a přijímáni ostatními.
  • Neschopnost se uvolnit a bavit se: Dospělé děti alkoholiků se nedokážou bavit, protože je to pro ně stresující, hlavně když je přitom vidí druzí. Dítě v jejich nitru se bojí a ve snaze vypadat před druhými dokonale se vycvičí v přísné sebekontrole.
  • Tvrdá sebekritika a nízké sebevědomí: Dospělé děti alkoholiků jsou zatíženy velmi nízkým sebevědomím a sebeúctou bez ohledu na to, jak schopné přitom mohou být.
  • Popírání: Kdykoli se dospělé děti alkoholiků cítí vystrašené, tíhnou k popírání toho, co v nich strach vyvolává.
  • Problémy s intimitou: Dospělé děti alkoholiků se bojí intimity, protože přitom mají pocit, že ztrácejí kontrolu. Mají problémy vyjadřovat své potřeby a následně tedy také problémy se svou sexualitou. Ve vztazích opakují své vzory.
  • Mentalita oběti: Dospělé děti alkoholiků mohou být buď pasivní a nebo i agresivni oběti a často jsou přitahovány k lidem, kteří jsou jim podobní, ať už v přátelských, pracovních nebo milostných vztazích.
  • Osvojení si kompulzivního chování: Dospělé děti alkoholiků se mohou přejídat nebo se stát workoholiky. Mohou být také závislé či spoluzávislé ve svých vztazích a nebo se chovat nějak jinak kompulzivně. Naneštěstí mohou také zneužívat alkohol a stát se alkoholiky stejně jako jejich rodič(e).
  • Příjemnější život v chaosu a dramatu než v míru: Dospělé děti alkoholiků se stávají závislými na chaosu a dramatu, protože ty jim dodávají potřebný adrenalin a pocity síly a kontroly.
  • Sklon plést si lásku se soucitem: Dospělé děti alkoholiků často končí ve vztazích s lidmi, které mohou zachraňovat.
  • Problémy s opuštěností: Dospělé děti alkoholiků udělají všechno proto, aby zachránily vztah, než aby se postavily bolesti opuštění, a to i tehdy, je-li vztah nezdravý.
  • Sklon vidět všechno a všechny v extrémech, jsou-li pod tlakem
  • Fyzické nemoci: Dospělé děti alkoholiků jsou silně náchylné k nemocem souvisejícím se stresem.
  • Utrpení z nahromaděného žalu: Dospělé děti alkoholiků jsou často v depresi. Ztráty, které utrpěly v průběhu svého dětství, často zůstaly neoplakány, protože rodina alkoholika netoleruje silné nepříjemné pocity.
  • Přehnané reakce na vnější změny: Dospělé děti alkoholiků zůstávají přehnaně ostražité a neustále skenují své okolí kvůli potenciálním katastrofám.
  • Dospělé děti alkoholiků přitahují kompulzivní osobnosti: Ve vztazích s druhými se tito lidé často ztrácejí a někdy je přitahují alkoholici nebo jiné kompulzivní osobnosti - jako třeba workoholici. Obecně jsou přitahováni těmi, kdo jsou citově nedostupní. Dospělé děti alkoholiků mohou být rády "zachránci" a utvářet si tak vztahy s lidmi, kteří potřebují jejich pomoc, a to až za hranici zanedbávání svých vlastních potřeb. Soustřeďují svou pozornost na potřeby někoho jiného, aby nemusely čelit vlastním těžkostem a strádání. Často tyto dospělé děti získají stejné vlastnosti, jaké mají alkoholici, i když přitom samy nepijí. Mohou být ve stavu popření, rozvíjet si nezdravé strategie zvládání věcí, být neschopné řešit problémy a navazovat disfunkční vztahy.

* * *

zdroj: http://www.searidgealcoholrehab.com/article-adult-children-of-alcoholics.php
překlad: Magda Techetová
zdroj překladu: http://www.andelskydenik.blogspot.cz/

 

Linka

 

Jak matky ovlivňují své dcery

Vztah mezi matkou a dcerou je pramenem zdraví každé ženy. Naše těla i naše přesvědčení o nich byla zformována z emocí, přesvědčení a chování naší matky. Ještě před narozením nám naše matka poskytla první prožitek péče. Ona je naším prvním a nejsilnějším ženským vzorem. Právě od ní jsme se naučily, co znamená být ženou, a pečovat o svá těla. Naše buňky se dělily a rostly podle rytmu jejího srdce. Naše pokožka, vlasy, srdce, plíce i kosti byly vyživovány její krví, krví, která obnáší neurochemické látky vytvořené jako odezva na její myšlenky, přesvědčení a pocity. Pokud byla vystrašená, úzkostlivá a hluboce nešťastná kvůli svému těhotenství, naše těla to věděla. Pokud se cítila v bezpečí, šťastná a naplněná, cítily jsme se tak také.

Naše těla i těla našich dcer byla stvořena bezešvou sítí přírody a výživy, biologie vědomí, kterou lze zpětně sledovat až po samotný počátek času. Proto také v sobě každá dcera obsahuje svou matku a stejně tak i všechny ženy před ní. Nenaplněné sny našich ženských předků jsou součástí našeho dědictví. Abychom se mohly stát optimálně zdravými a šťastnými, musí si každá z nás ujasnit způsoby, jimiž ji historie její matky ovlivnila a kterými nadále ovlivňuje také naše zdraví, naše přesvědčení i to, jak žijeme své životy. Každá žena, která se vyléčí, pomáhá k vyléčení také všem ženám, které přišly před ní, i těm, které přijdou po ní.

Matčin často nevědomý vliv na zdraví její dcery je tak zásadní, že již před mnoha lety jsem musela přijmout fakt, že mé lékařské schopnosti jsou pouhou kapkou v kyblíku ve srovnání s neprošetřeným a trvajícím vlivem její matky. Jestliže byl ženin vztah k její matce zdravý a plný podpory, a pokud jí její matka předala pozitivní poselství o jejím ženském těle i o tom, jak se o něj má starat, byla má práce coby lékařky snadná. Její tělo, mysl i duše již byly naprogramovány na optimální zdraví a léčení. Na druhou stranu, pokud měla matka na ženu problematický vliv, nebo pokud za sebou nesla historii zanedbávání, zneužívání, alkoholismu nebo psychické nemoci, pak jsem věděla, že i mé největší úsilí přijde zkrátka. Skutečná dlouhodobě zdravá řešení byla možná jen tehdy, když byla má pacientka ochotná uvědomit si dopad, který na ni měly věci v pozadí, a pak podniknout kroky ke změně tohoto vlivu. Přestože zdravá péče ve formě zlepšení stravovacích návyků, cvičení, léků, operací, vyšetření prsů má jistě důležité místo, nic z toho se nemůže stát součástí ženina vědomí, které utváří její zdraví.

Před narozením naše vědomí doslova řídí tvorbu našich těl. Je také neustále přetvářeno našimi životními zážitky, obzvláště těmi z dětství. Žádný jiný prožitek z dětství není tak působivý jako vztah mladé dívky s její matkou. Každá z nás si na buněčné úrovni nese to, jak naše matka vnímala své vlastní ženství, jaká přesvědčení měla o svém těle, jak se starala o své zdraví, i to, co věřila, že je nebo není v životě možné. Její přesvědčení a chování udaly tón našeho učení o tom, jak o sebe pečovat jako dospělé. A my jsme pak tuto informaci vědomě či nevědomě předaly další generaci.

I když uznávám, že i naše kultura hraje velkou roli v našich pohledech na sebe samé jako na ženy, přesvědčení a chování našich jednotlivých matek rozhodně sehrály tu největší a měly na nás o mnoho silnější vliv. Ve většině případů je ona ta první, kdo nás učí diktátu naší kultury. A je-li její přesvědčení s dominantní kulturou v rozporu, pak vliv matky téměř vždy vítězí.

- Dr. Christiane Northrup

* * *

zdroj: http://www.healyourlife.com/how-mothers-influence-their-daughters
překlad: Magda Techetová 
zdroj překladu: http://andelskydenik.blogspot.cz/2015/05/jak-matky-ovlivnuji-sve-dcery.html

 

Linka

 

Porozumějte svému vnitřnímu dítěti

Když se duše zrodí, jejím prvním záměrem je hrát si. Dítě cítí žal, když je v prostředí, kde nejsou hry povolené. Mnoho dětí bylo vychováno tak, že si musely o všechno říkat rodičům; nemohly činit žádná vlastní rozhodnutí. Jiné byly vychovány pod příkrovem dokonalosti. Nebylo jim dovoleno mýlit se. Jinými slovy, nebylo jim dovoleno se učit, takže nyní mají obavy z rozhodování. Všechny tyto zážitky přispívají k vývoji narušeného dospělého.

Nemyslím si, že náš nynější školní systém přispívá k tomu, aby z dětí vyrostly vynikající osobnosti. Je příliš soutěživý a zároveň čeká, že se mu všechny děti podřídí. Myslím také, že systém testů a zkoušek v dětech vyvolává pocit, že nejsou dost dobré. Dětství není jednoduché. Existuje příliš mnoho věcí, které omezují tvořivého ducha a přispívají k pocitu, že člověk nemá žádnou cenu.

Pokud jste měli velmi těžké dětství, dodnes pravděpodobně své vnitřní dítě potlačujete. Možná ani nevíte, že uvnitř vás je nešťastné dítě, kterým jste byli a které se možná stále lynčuje. Toto dítě potřebuje léčbu. Potřebuje lásku, která mu byla upřena, a vy jste jediní, kdo mu ji může poskytnout.

Pro každého z nás je dobrým cvičením pravidelně hovořit ke svému vnitřnímu dítěti. Ráda si své vnitřní dítě beru jeden den v týdnu všude s sebou. Když se vzbudím, řeknu si: "Ahoj, Lulubelle. Tohle je náš den. Pojď se mnou. Užijeme si spoustu zábavy." A pak všechno, co ten den dělám, dělám s Lulubelle. Mluvím s ní, tiše i nahlas, a vysvětluji jí všechno, co děláme. Říkám jí, jak je krásná, jak je chytrá a jak moc ji miluji. Říkám jí všechno to, co chtěla slyšet, když byla malá. Na konci takového dne se cítím výborně a vím, že mé vnitřní dítě je šťastné.

Můžete si najít svou fotografii z dětství. Dejte ji na nějaké dobře viditelné místo, možná vedle ní dejte pár květin. Kdykoli budete fotku míjet, řekněte jí: "Miluji tě. Jsem tady, abych se o sebe postaral/a." Tímto můžete vnitřní dítě vyléčit. Když je šťastné, jste šťastní i vy.
Můžete si s ním i dopisovat. Vezměte si dvě propisovačky různých barev a list papíru. Dominantní rukou, tou, kterou běžně píšete, napište otázku. Pak nechte dítě odpovědět druhou rukou a druhou propisovačkou. Získáte odpovědi, které vás překvapí.

Každá negativní zpráva, kterou jste jako dítě dostali, může být změněna na pozitivní proklamaci. Ať je vaše řeč k sobě samým plná pozitivních afirmací, které vám pomohou budovat sebevědomí. Zasejete tak semínka, která při dobrém zalévání vyklíčí a porostou.

* * *

- z knihy Život!, Louise L. Hay

* * * 

Zdroj textu: FB stránka Svět zázraků: https://www.facebook.com/notes/sv%C4%9Bt-z%C3%A1zrak%C5%AF/porozum%C4%9Bjte-sv%C3%A9mu-vnit%C5%99n%C3%ADmu-d%C3%ADt%C4%9Bti/657734687647440

 

Linka

 

Vymaňte se z rodinných vztahových vzorců

Jakmile se člověk začne zajímat o širší rodinné souvislosti, nestačí žasnout, jak některé vzorce chování putují z jedné generace na druhou. V některých rodinách mají v každém pokolení minimálně jednoho alkoholika nebo jednu sebevraždu. Jindy zase v každé generaci najdete aspoň jednoho ze sourozenců, který se nikdy nevdá či neožení, a pak jsou také samozřejmě rodiny proslulé mimořádnou nadprodukcí významných a úspěšných lidí. Kromě toho ovšem také každá rodina přiděluje jednotlivým členům víceméně závazné role, které nebývá snadné překonat. Bývá tu rodinná oběť, nějaký ten hrdina (možná sestra, co vám tak leze na nervy tím, jak se jí daří, na co sáhne), zachránce, často také šašek a mnoho dalších rolí.

Další nešťastný vliv přichází, pokud někdo trpí těžkým osudem nebo předčasnou smrtí jiných členů rodiny. Velmi citlivé děti na sebe často z pomýlené lásky berou bolest ostatních. Je to, jako by říkaly: "Moje máma měla hrozné problémy se sexem, tak já s ní budu loajální a taky si sexu neužiju," nebo: "Jsem tady místo staršího bratra, který umřel jako dítě, proto na důkaz toho, že s ním cítím, nebudu žít naplno." Někteří lidé také zažívají obrovské pocity viny, dopracují-li se většího bohatství nebo štěstí než ostatní členové rodiny. A mnoho lidí se bohužel rozhodne zůstat v limitujících, ale bezpečných hranicích toho, co je v jejich rodině "normální".

Všechny tyto role, pnutí a "zděděné" rodinné vzorce chování se dají velmi účinně přirovnat ke kouzlu, které působí nepřekonatelně tak dlouho, dokud mu člověk věří. Je příšerné sledovat, jak hluboce se destruktivní typy chování přenášejí z generace na generaci, jak je každá další generace automaticky nevědomě opakuje. Naštěstí není tak obtížné kouzlo zlomit a z kruhu vystoupit. Člověk k tomu potřebuje jediné: Rozpoznat a uvědomit si "rodinné prokletí" a vědomě se rozhodnout vykročit za lepším životem. Opravdu je to takhle jednoduché.

Máte-li pocit, že vhodného partnera nemůžete nalézt právě kvůli rodinné pasti, prostudujte si síly a vzorce chování, které u vás v rodině působí. Promluvte si s co nejvíce příbuznými, hledejte lidi s osudem podobným svému vlastnímu. Neopakujete jen některý z rodinných vzorců? Neodpíráte si plnohodnotný život, protože jste na sebe vzali utrpení někoho, kdo byl nemocný, brzy umřel nebo ho rodina pro "špatné" chování zapudila? Byli jste vždy rodinný "problém", nebo třeba "zachránce", který svým sourozencům umožňuje hrát příjemnější role?

Pokud vám něco z toho připadá blízké, stačí udělat jediné: Uvědomte si to a vědomě se rozhodněte zlomit prokletí a žít šťastněji. Rodinné pasti vás mohou držet jen tak dlouho, dokud jim to sami dovolíte. Rozhodněte se proto jinak, a hlavně se toho rozhodnutí za každou cenu držte. Život se vám nezmění přes noc a rodina se vás bude snažit přimět hrát vaši starou roli, o tom vás mohu ujistit. Odmítejte jemně, ale důsledně, a držte se své nové linie. Nic s tím nenadělají.

Varování na závěr: Z rodinné pasti se můžete úspěšně vymanit jen tehdy, pokud při tom vůči nikomu neuzavřete své srdce a na nikoho se nenaštvete. Přivede-li vás průzkum rodiny jen k větší hořkosti, ničeho nedosáhnete. Nicméně každý problém, každá nesnáz a každé odmítnutí, které ustojíte s otevřeným srdcem, vás posílí a učiní vás moudřejšími a šťastnějšími, než byste byli, kdybyste těmi obtížemi nikdy neprošli. Žádná bolest nebude zbytečná. Zachováte-li si soucit, vstřícnost a pochopení, naleznete v jejím jádru vždy skrytou krásnou odměnu.

* * *

- z knihy Vaše spřízněná duše, Tara Springett

zdroj: https://www.facebook.com/notes/sv%C4%9Bt-z%C3%A1zrak%C5%AF/vyma%C5%88te-se-z-rodinn%C3%BDch-vztahov%C3%BDch-vzorc%C5%AF/598072770280299

 

Linka

 

DEVĚT MYŠLENEK NAOMI ALDORTOVÉ O PŘÍSTUPU K DĚTEM

  1. Dítě má pravdu. Ať už dělá cokoliv, má k tomu pádný důvod. Opravováním v něm vyvoláváte pocit selhání. Podstatné je najít pravou příčinu jeho jednání a tu napravit. Zpravidla za ní stojíme my ― většinou jsme dítě něco nevědomky naučili nebo máme nerealistické očekávání. Dítě je naše zrcadlo.

  2. Poslušnost není naším cílem. Znamená totiž, že dítě se bojí. Možná dělá dobrou věc, ale ze špatného důvodu. Bojí se trestu, naší zlosti nebo že přijde o naši lásku. Poslušné dítě může později poslouchat kohokoliv, třeba vůdce gangu. Naučí se poslouchat jiné, a ne samo sebe. Člověk by měl také někdy poslouchat jiné lidi, ale měl by se vždy nejdříve poradit sám se sebou a umět se rozhodnout, koho a kdy poslouchat.

  3. Naším cílem je, aby dítě bylo nezávislé, aby dítě v každé chvíli cítilo: „To, jak se cítím, je správné“. Tento pocit sebedůvěry budujeme tak, že reagujeme na jeho potřeby. Nemusíme se obávat, že později bude dělat věci na úkor jiných lidí nebo že se o druhé nebude starat. Naopak: pro dítě, které se cítí nezávislé a důvěřuje si, je mnohem snadnější všímat si druhých a starat se o ně.

  4. Spokojené dítě se chová dobře ze své vlastní svobodné vůle. K tomu nepotřebuje příkazy, zákazy a napomínání, potřebuje jen, aby byly naplněny jeho základní potřeby, jimiž — kromě těch fyzických — jsou: bezpodmínečná láska, možnost sebevyjádření, emocionální jistota, samostatnost a moc nad sebou a sebevědomí.

  5. Lidé jsou ze své podstaty nezávislé bytosti. Protože ovládáním jdeme proti této přirozenosti dětí, vytváříme agresi, vzdor. Jiné děti tím přimějeme k vnitřní rezignaci a vytvoříme v nich pocit uzavření, nejistoty a neschopnosti důvěřovat sám sobě.

  6. Naším cílem je, aby děti byly šťastné. Snažíme se je toho co nejvíce naučit, aby toho co nejvíce dosáhly a co nejvíce měly, a potom mohly být šťastné. Na tom není nic špatného, daleko důležitější však je naučit děti být šťastné rovnou. Nezávisle na tom, jestli dostanou to, co chtějí, jestli se jim něco podaří. Aby byly schopné BÝT. Učme je BÝT raději než DĚLAT a MÍT.

  7. Když dítěti pomáháme, ve skutečnosti ničíme jeho sebeúctu. Říkáme mu tím: „Ty to neumíš. Já ti to ukážu. Já ti pomůžu.“ Dávejme dětem takové projekty a činnosti, které zvládnou samy. Ne příliš snadné, ale ani ne tak náročné, aby je odradily nebo aby při nich potřebovaly naši pomoc. Pokud vidíte, že na něco nestačí, je lepší vybrat jim něco jiného, než jim pomáhat.

  8. Chválení ničí sebeúctu a je druhem manipulace. Když dítě chválíme, chceme, aby něčeho dělalo víc. A ono to funguje, ale opět ze špatného důvodu — chce získat naši lásku. Učíme děti být závislé na mínění druhých lidí. Tento přístup vnáší do života nejistotu.

  9. Svoboda není povolení dělat cokoliv. Dát dítěti moc nad sebou samým neznamená dát mu moc nad rodiči a ostatními lidmi. Protože to je pro dítě příliš mnoho moci, která jej frustruje a oslabuje.


Zdroj: Seminář Vychováváme děti a rosteme s nimi z května 2012

Článek: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=414977278584208&set=a.413831138698822.98163.369237749824828&type=1&theater

TOPlist
Kosmetika AVON - Online-AVON.cz