Partnerské rady

Dokonalý partner

Varovné známky na schůzkách s potenciálními partnery

Nejdůležitější vztah ze všech

Osmnáct tipů k vyléčení úzkosti z nezdravých vztahů

Jak si přitáhnout kýžený vztah

Proč se muži citově odtahují

Jak si najít dokonalého partnera

Partneři duše

Partnerské soužití

Ovládání: Pokud mě miluješ, uděláš to po mém

Jak skoncovat s minulými vztahy

Úskalí vztahů typu "Lepší než nic"

TŘI DRUHY LÁSKY – nádherné vysvětlení dnešních vztahů

Jak ustát rozchod s karmickým partnerem?

Linka

 

Dokonalý partner

Abyste mohli najít to, čemu říkáte 'ten pravý' nebo 'dokonalý partner', nejprve vy sami musíte být dokonalým partnerem. Stále musíte vysílat vibrační signál, který odpovídá partnerovi, po jakém toužíte. Ty nepříliš dobré vztahy, jichž jste svědkem nebo které jste sami zažili, vám poskytly perfektní příležitost ujasnit si, jaký vztah byste vlastně chtěli. Takže nyní už jen stačí myslet na tyto žádoucí prvky a vaše vibrace se přizpůsobí tomu, po čem toužíte.

Když poukazujete na to, co se vám ve vztazích nelíbí, když vzpomínáte na nepříjemné zážitky z vaší minulosti nebo sledujete filmy, kde se k sobě lidé zle chovají, nevědomky své vibrace zvykáte na opak toho, po čem toužíte. Jednoduše k takovým vztahům nenaleznete cestu.

Nemůžete zažít vysněný vztah, když se cítíte osamělí, naštvaní, plní obav nebo zklamaní. Když ale začnete vyhledávat to, co můžete na sobě i na druhých ocenit - když si budete tvořit seznamy pozitivních prvků na vašich minulých i současných vztazích - naučíte se vibrovat tak, aby to odpovídalo vibracím vašich přání, a pak k vám musí přijít ten pravý partner. Tak praví Zákon přitažlivosti.


* * *
- z knihy Klíč ke všem vztahům, Esther a Jerry Hicks
- zdroj: http://andelskydenik.blogspot.cz/

 

Linka

 

Varovné známky na schůzkách s potenciálními partnery

Velmi vážné varování přichází tedy, ukáže-li někdo větší vadu charakteru hned při prvních schůzkách, kdy se lidé obvykle snaží předvádět jen z té nejlepší stránky. Pokud tedy někdo nedokáže potlačit nějaký svůj temný rys ani v tomto období, těžko to svede někdy v budoucnu. Mějte stále na paměti, že vztah obyčejně končí tak, jak začal.

Je přitom úplně jedno, že nevhodné chování momentálně neadresuje vám, ale někomu jinému. Zvoňte na poplach. Svou nejhorší tvář totiž my všichni neukazujeme bohužel nikomu tak často, jako svému životnímu partnerovi. Nikdy hystericky neřveme na protivného šéfa v práci, na milovaného partnera však občas ano. S lidmi, které milujeme, se totiž méně hlídáme. Takže shazuje-li někdo rád druhé a mluví o ostatních pohrdavě, je jen otázkou času, kdy se stejným tónem obrátí k vám; zpravidla jen co maličko ovadne vzrušení z námluv. Následuje seznam varovných signálů a špatných povahových rysů, na které byste si měli dát pozor.

1. Nedrží slovo
Slíbí-li někdo, že zavolá, ale neozve se, nemusí to hned vypadat jako velký hřích. Jenže schopnost držet slovo je pro soužití spřízněných duší zásadní. Šťastné manželství stojí na stovkách drobných i větších dohod, od způsobu ukládání příborů do šuplíku po slib, že nebudeme spát s jinými lidmi. Pokud někdo jakékoli z těchto dohod opakovaně porušuje, vztah se brzy stává nesnesitelným. Porušené sliby (i malé a nevýznamné) během prvních schůzek tudíž nejsou příznivým znamením.

2. Lže
Když vám někdo lže, podrývá tím veškerou důvěru, kterou v něj máte. Můžete jeho důvody chápat, mohou vám dokonce připadat roztomilé (například když se dělá mladší, bohatší nebo zajímavější, jen aby se vám zalíbil), ale vztah spřízněných duší se na takovém základě stavět nedá. Důvěra je jedním z nejpodstatnějších pilířů rozvíjení láskyplného vztahu, a pokud se oslabuje už během prvních setkání, posilovat ji později půjde jen obtížně.

3. Chová se bezcitně
Nesnažte se přehlížet malé známky sobeckého jednání, ať už vůči vám, nebo někomu jinému. Jakmile si budete bližší a nebudete se před sebou navzájem tolik hlídat, s největší pravděpodobností vyrostou a obrátí se vůči vám. Neblahé znamení je i bezcitnost vůči bývalým partnerům či partnerkám, protože stejné schéma bude nejspíš opakovat. Lidé se jen tak nemění a nemá cenu si namlouvat, že se k vám bude chovat láskyplně někdo, kdo se ve svých předchozích vztazích choval bezcitně.

4. Vyjadřuje se agresivně
Někteří lidé používají hodně sprostých slov, a pokud vám to nevadí, není na tom nic špatného. Problém nastává, když se často vyjadřují opravdu agresivně, protože se dá očekávat, že se jejich hněv jednou otočí i proti vám. Raději se s takovou osobou včas rozlučte. Velké riziko je také začínat si s člověkem, který občas propadá záchvatům zuřivosti. Většina lidí se s postupem času nemění, chovají se pořád stejně.

5. Zaujímá příliš černobílé postoje
Někteří lidé mají velmi vyhraněné názory ("kdo jí maso, je zloduch" nebo "sex před manželstvím je hřích") a jakmile se začnou týkat vás, máte na problémy zaděláno. Jednou ze známek vyzrálé osobnosti je to, že dokáže v každé bytosti vidět mnoho různých odstínů šedé, nikoho nezatracuje, ale také z nikoho nedělá boha.

6. Příliš rozhazuje nebo skrblí
Pokud někdo vykazuje známky lakomosti už při prvních schůzkách, zkuste si představit, jak to bude vypadat později, až si před vámi nebude na nic hrát. Od takových lidí raději dál. Jenže rozhazovačnost není o nic lepší - dobrý vztah můžete navázat jen s člověkem dost vyzrálým na to, aby uměl s penězi zacházet odpovědně.

7. Moc se chvástá, nebo se naopak shazuje
Ryzí pokora je krásná vlastnost. Příliš málo sebevědomí ale není dobré znamení, protože milovat vás může jen ten, kdo umí mít rád sám sebe. Stejně tak je ovšem lepší držet se dál od lidí, kterým se kyvadlo zvrtlo na druhou stranu, takže nevědí, jak by své úspěchy dost vynachválili.

8. Má za sebou opakovanou nevěru
Pokud někdo v minulosti opakovaně podváděl své bývalé partnerky či partnery, zbystřete. Nemáte totiž žádný důvod věřit, že právě vám zůstane tato osoba věrná. Aspoň za předpokladu, že na sobě dlouho tvrdě nepracovala.

9. Moc pije nebo užívá drogy
O spoluzávislých už byly popsány stohy papíru, přesto pořád není snadné včas odhalit známky počínajícího, či dokonce rozvinutého alkoholismu nebo drogové závislosti. Kolik alkoholu můžete partnerovi tolerovat, do značné míry závisí na tom, kolik sami pijete, obecně se však dá říci, že s drogami ani s přemírou alkoholu vztah spřízněných duší nevybudujete.

10. Má návykové chování
Další znamení, které byste neměli přehlédnout, je příliš mnoho čehokoli - práce, jídla... Mějte se také na pozoru, pokud vám někdo přizná závislost z minulosti, kterou ale neléčil s terapeutem. Zbavit se závislosti bez cizí pomoci je velmi obtížné a hrozí nebezpečí, že bude ve svých neblahých zvycích pokračovat, což vašemu vztahu na štěstí nepřidá.

11. Choval se násilně v předchozích vztazích
Pokud vám někdo řekne, že se ke své předchozí partnerce choval násilně, co nejdřív schůzku ukončete. Pustit si do života potenciálně násilnou osobu nestojí za žádné riziko.

* * *

- z knihy Vaše spřízněná duše, Tara Springett
 

Linka

 

Nejdůležitější vztah ze všech

Nejtrvalejším vztahem, který kdy budu mít, je vztah ke mně samotnému. Všechny ostatní vztahy přicházejí a odcházejí. I manželství trvající "dokud nás smrt nerozdělí" jednoho dne končí. Jediný člověk, se kterým jsem navždy, jsem já sám. Můj vztah k sobě samému je věčný. Tak jaký je? Budím se ráno rád, že se tu nacházím? Jsem člověk, v jehož společnosti jsem rád? Mám rád své vlastní myšlenky? Směji se se sebou? Miluji své tělo? Jsem spokojen s tím, že jsem se sebou?

Pokud nemám dobrý vztah sám se sebou, jak můžu mít dobrý vztah s kýmkoli jiným? Pokud nemiluji sám sebe, budu vždycky hledat někoho, kdo mě doplní, učiní mě šťastným a naplní mé sny.

Být "potřebný" je nejlepší způsob, jak přivábit neúspěšné vztahy. Jak říká spisovatel Dr. Wayne Dyer: "V každém vztahu, kde se ze dvou lidí stává jeden, jsou výsledkem dva poloviční lidé." Pokud očekáváte, že ten druhý "opraví" váš život, stane se vaší "lepší polovičkou", jste odsouzeni k neúspěchu. Než vstoupíte do vztahu, buďte šťastni sami se sebou. Tak šťastni, že ani vztah nepotřebujete.

Podobně, pokud máte vztah s někým, kdo se nemá rád, je nemožné se mu zavděčit. Nebudete nikdy "dost dobří" někomu, kdo je nejistý, frustrovaný, žárlivý, nevidí sám sebe a nebo je plný zášti. Často se ukrutně snažíme být dost dobří pro někoho, kdo ani neví, jak naši lásku přijmout - protože nemiluje sám sebe. Život je zrcadlo. To, co přitahujeme, vždy zrcadlí naše vlastnosti a to, čemu věříme o sobě a svých vztazích. To, co k nám cítí druzí, je jejich omezený pohled na život. Musíme se naučit tomu, že život nás odnepaměti bezpodmínečně miluje.

Žárliví lidé jsou velice nejistí; nepovažují se za lidi, kteří mají nějakou hodnotu. Nevěří, že za něco stojí. Žárlivost je sdělení: "Nejsem dost dobrý, nestojím za lásku, takže vím, že partner mě podvede, nebo opustí pro někoho jiného." To plodí hněv a obviňování. Pokud zůstáváte s někým, kdo je žárlivý, říkáte tím, že si nezasloužíte láskyplný vztah.
Podobně to je často s týráním v manželství. Tyrani buď vyrůstali v rodině, kde to bylo normou a jen pokračují v rodinných vzorcích chování, nebo to svádějí na svět a obviňují svého partnera ze svého vlastního pocitu bezcennosti. Tyrani s týráním nepřestanou, dokud nepodstoupí léčení. Skoro vždy tito lidé mají rodiče, ke kterému cítí zášť. Odpuštění je pro ně klíčovou věcí. Musejí pochopit své vzorce chování a chtít se změnit.

Všechny mé vztahy jsou založené na tom, jaké jsem měla vztahy ke svým rodičům. Když jsem na to poprvé přišla, byl to pro mě šok. Před lety jsem chodila na kurz Sondry Rayové o milujících vztazích a očekávala, že se tam naučím přitáhnout láskyplný vztah. Když jsem zjistila, že se budou probírat vztahy s našimi rodiči, byla jsem zklamaná; ke konci kurzu jsem ale zjistila, že problémy se vztahy, které mám, mají kořeny v mém velice těžkém dětství.
Týrání, které jsme moje matka i já zažívaly, pocit opuštění a nedostatek lásky v mém dětství - všechno to se přeneslo do mých současných vztahů. Není divu, že jsem přitahovala tyrany, není divu, že mě vždycky opustili, není divu, že jsem se pokaždé cítila nechtěná a nemilovaná, a není divu, že jsem vždycky měla nadřízené, kteří mě děsili. Prožívala jsem znovu to, co jsem se naučila jako dítě. Ten kurz byl pro mě velmi důležitý. Zbavila jsem se spousty zášti a začala pracovat na odpuštění. Můj vztah k sobě samé se velmi zlepšil. Už nikdy jsem nepřivábila žádného tyrana.

Takže místo abyste marnili čas tím, že si budete říkat "muži za nic nestojí", nebo "ženy za nic nestojí", podívejme se na vztahy, které jsme měli s rodiči či na vztah našich rodičů k sobě.
Například, na co si ve svých současných vztazích s muži či ženami ve svém životě nejvíce stěžujete? Zamyslete se nad tím, jak byste doplnili následující řádky.

On nikdy_____________________
On vždycky___________________
Ona nikdy____________________
Ona vždycky__________________
Muži ne-______________________
Ženy ne-______________________

Chovala se k vám takto matka nebo otec? Chovala se takhle vaše matka k vašemu otci? Nebo otec k matce? Jak se u vás doma, když jste byli dětmi, vyjadřovala láska? Abyste přišli na hluboké obavy ve vašem vztahu, budete možná muset zapátrat hluboko ve svém dětství. Zeptejte se sami sebe: Čeho se musím vzdát, abych byl/a ve vztahu? Jak ztratím ve vztahu sám sebe? Co jsem se jako dítě dovídal, že to ve mně zanechalo dojem, že vztahy bolí?

Možná máte problémy s nastavováním svých časových hranic a lidé vás mají tendenci využívat. Možná vyzařujete informaci: "Necením si sám sebe a nemám k sobě respekt. Je v pořádku mě týrat a zneužívat." Ale to teď už nemusí být pravda. Dneškem počínaje si afirmujte lásku a respekt k sobě samotným. Často se dívejte do zrcadla a říkejte si: MILUJI TĚ. Zní to jednoduše, ale je to velmi mocná léčivá afirmace. Až v sebelásce pokročíte, budou ji odrážet i vaše vztahy.

Věřím, že ve svých vztazích máme "zóny pohodlí". Ty vznikají v době, kdy jsme velmi malí. Pokud s námi rodiče zacházeli s láskou a respektem, spojujeme si takové zacházení s tím, že jsme milováni. Pokud, jak je to u mnoha z nás, s námi rodiče nezacházeli s láskou a respektem, stane se nám tento nedostatek "pohodlným". V naší potřebě uspokojení potřeb a touhy po lásce a péči si spojíme špatné zacházení s tím, že jsme milováni. To se nám stane vzorcem a jak je to u vzorců v dětství, nevědomě tohoto vzorce využíváme ve všech svých vztazích.

Tento vzorec, že špatné zacházení rovná se láska, nezná rozdílů mezi pohlavími. Věřím, že tento dysfunkční vzorec je viditelnější u žen, protože v našem kulturním prostředí jsou ženy podporovány v tom, aby dávaly najevo zranitelnost, a tím pádem jsou ochotnější říci, že jejich životy nefungují. Ale tohle se mění, jak jsou nyní muži ochotnější spojit se se svou zranitelností.
Afirmace pro nás všechny je: OTEVÍRÁM SVÉ SRDCE LÁSCE A JSEM V BEZPEČÍ.

Všechnu důležitou práci musíme odvést sami na sobě. Chtít, aby se váš partner změnil, je forma manipulace, snaha mít nad ním či nad ní moc. Může jít i o povýšenost, jelikož tím říkáme, že jsme lepší než on či ona. Dovolte svým partnerům, aby byli tím, co si sami zvolí. Podporujte je ve zkoumání sebe samých, v objevování sebe samých, lásce k sobě samým, sebepřijetí a v pocitu vlastní hodnoty.

* * *

- z knihy Život!, Louise L. Hay
- zdroj: http://andelskydenik.blogspot.cz/2013/11/nejdulezitejsi-vztah-ze-vsech.html

 

Linka

 

Osmnáct tipů k vyléčení úzkosti z nezdravých vztahů

Mít vztah, který je bezpečný a v němž vládne vzájemná úcta, je normální lidská touha a my všichni si zasloužíme tyto vlastnosti ve svých vztazích mít. Bohužel se však až příliš často obviňujeme za vztahové problémy, spíše než abychom si přiznali, že jsou nezdravé či dysfunkční, a posoudili, zda je vůbec možné je zachránit. Zde je 18 tipů k vyléčení úzkosti způsobené nezdravými vztahy:

  1. Nesoustřeďujte se na to, zda vás někdo má rád nebo nemá: Namísto toho, abyste si dělali starosti o to, zda vás někdo má nebo nemá rád a soustřeďovali se na to, jak vám buší srdce nebo zda máte motýlky v břiše, když ho nebo ji potkáte, se spíše ptejte, zda spíše necítíte vzrušení z toho, že reagujete na setkání s další dysfunkční osobou. Dívejte se, zda má tato osoba většinu, pokud vůbec nějaké, vlastností, které si ve vztahu přejete.

  2. Buďte si sami nejlepšími přáteli: Jedním z důvodů, proč lidé setrvávají v nezdravých vztazích, je jejich strach být sami. Tento strach přitom máte jen proto, že jste si ještě nevybudovali nejlepší vztah sami se sebou. Pokuste se dosáhnout stavu, ve kterém si budete opravdu užívat svou vlastní společnost. A pokud to nepomůže, vězte, že být sami je zdravější a mnohem lepší než váznout v nezdravém vztahu plném nepřátelských dramat.

  3. Přestaňte čekat, že někdo jiný vyřeší vaše problémy: Vy sami jste zodpovědní za vše, co potřebujete ve svém životě napravit, ať už jsou to vaše finanční dluhy, vaše kariéra, péče o vaše tělo atd., nikoli váš partner nebo partnerka, nejlepší přítel či přítelkyně, nebo vaši rodiče. Když převezmete zodpovědnost sami za sebe, budete mít sami ze sebe mnohem lepší pocit a vaše sebedůvěra bude velmi přitažlivá.

  4. Poznejte své hranice a stůjte si za nimi: My sami druhým lidem neustále vysíláme náznaky o tom, jak si přejeme, aby se k nám chovali. Říká se jim „hranice“ a jsou tím, co určuje, co budete nebo naopak nebudete akceptovat. To, jak důležitá je pro vás upřímnost, úcta a spolehlivost, je stejně tak důležité jako potřeba osobního prostoru, času o samotě nebo množství fyzických projevů lásky, které vyžadujete. Když dostojíte svým hranicím, nedovolíte druhým, aby s vámi manipulovali, vyvolávali ve vás pocity viny nebo vás ovládali, a vaše vnitřní já vám za to poděkuje.

  5. Naplňte svůj život pozitivními lidmi: Navažte přátelství s někým, kdo již vědomě zlepšuje svůj život. Pobývejte s lidmi, kteří dosahují svých snů a kteří vás vezmou na svou cestu s sebou. Bojíte se, že vás nebudou chtít mít mezi sebou? Zamyslete se nad tím znovu: úspěšní lidé milují učit druhé a pomáhat jim, jsou-li jim za to druzí vděční a váží-li si toho. Mít takovou osobu ve svém životě vám pomůže osvětlit oblasti vašeho současného vztahu, na kterých potřebujete zapracovat.

  6. Udělejte si seznam oblíbených rysů osobnosti: Sepsání žádoucích rysů je nápomocné k usměrnění vašeho soustředění, když potkáte nové lidi, a také nebudete tolik ochotní upadat do starých vztahových vzorců. Kterých pět rysů byste si přáli vidět ve svých vztazích? Může to být například upřímnost, dobrý posluchač, spolehlivost, věrnost, láska ke zvířatům nebo oceňování. Když se sjednotíte svými prioritami, snáze rozlišíte, na kterých konkrétních oblastech potřebujete zapracovat ve všech svých dosavadních vztazích.

  7. Buďte dobrými přáteli k udržení si dobrých přátel: Průzkumy ukazují, že blízká přátelství jsou mnohem více v souladu s životním štěstím než manželství, a tak jsou tyto vztahy velmi důležité pro naše zdraví. Základní vlastnosti dobrého přítele zahrnují: Důvěryhodnost – dodržování slibů a život v integritě. Ochrana – bránit své přátele, když o nich slyšíte nějaké pomluvy, a pomoci jim, když to potřebují. Důvěrnictví – nikdy nepomlouvat své přátele ani odkrývat jejich tajemství druhým. Nesoutěžení – snaha být „lepší“ než náš přítel vnáší do vztahu nátlak. Vzájemnost – rozhovory poskytují oběma lidem potřebný čas i pozornost. Přátelé jeden druhému naslouchají. Dostupnost – my všichni jsme vytížení, ale dobří přátelé si jeden na druhého udělají čas. Ta nejúspěšnější přátelství, nebo v podstatě vztahy jakéhokoli druhu, budou obsahovat všechny tyto vlastnosti. Možná se budete potřebovat pozdržet (dočasně či trvale) stranou od lidí, kteří tyto základní zásady silného přátelství nerespektují.

  8. Důvěřujte svým vnitřním varovným signálům: Vaše tělo je od narození citlivé vůči energiím a záměrům jiných lidí. Všímejte si svých vlastních vnitřních varovných signálů, které vám dávají najevo, že se potýkáte s nezdravou či na dramatech závislou osobou. Některé varovné známky mohou být například: Cítíte se být využíváni, protože vztah je jednostranný a vy jste ti, kteří pouze dávají. Cítíte se provinile, jako byste druhé osobě něco dlužili. Jste nahněvaní na druhou osobu i na sebe samé. Poté, co druhá osoba odejde, se cítíte vyčerpaní a unavení. Přejete si se této osobě vyhýbat. Důvěřujte v tomto své intuici. Ve zdravém vztahu byste tyto pocity neměli.

  9. Napište dopis člověku, s nímž máte problém: Každý zdravý vztah čas od času narazí na tvrdou skálu. V takových okamžicích často pomáhá napsat dané osobě dopis. Vyjádřete své pocity a nedržte se zpátky. Pak tento dopis obřadně spalte. Také můžete dotyčné osobě poslat zdrženlivější skutečný dopis poté, co počkáte den či dva, abyste „vychládli“. Takto bude váš dopis vyjadřovat vaše trvalé pocity namísto reaktivních emocí. To může být počátek vzájemně prospěšného rozhovoru, který vás přivede zpět k sobě.

  10. Zastavte neustálé přerušovatele: Pokud vás někdo neustále přerušuje, když mluvíte, zastavte je zavčasu pevným „Promiň, ještě jsem neskončil/a.“ Pokud se zároveň dotknete paže druhého člověka, účinek bude ještě větší. Pokud je přerušení zároveň pokusem o opravu toho, co jste řekli, můžete říci „Někdy mi připadá, že jsi spíš můj učitel než přítel. Byl/a bych radši, kdybychom během našich rozhovorů prostě sdíleli svoje pocity.“ Pokud vás jejich způsoby otravují, jistě to otravuje i mnohé další, takže jim tím prokážete laskavost.

  11. Říkejte prostě „Ne“ žádostem založeným na pocitech viny: Pokud cítíte, že je s vámi manipulováno a nemáte na výběr, než se podřídit, zůstaňte pevní. Mohou plakat, vyhrožovat, že si ublíží, říkat, že je nikdo nemiluje, nebo vám připomínat časy, kdy vám pomohli. Ale když těmto vyvolávačům viny řeknete Ne bez výčitek nebo omluv, najdou si jinou oběť nebo si uvědomí, že jejich metoda není dobrá ani účinná.

  12. Neustupujte tiše vzteklým lidem: Pokud někdo projevuje svůj hněv fyzicky, OKAMŽITĚ ODEJDĚTE. A pokud je to někdo, kdo prostě vyletí při nejmenším podnětu a přitom za sebe nebere zodpovědnost, pak se vzdejte fantazie, že jednoho dne najdete vítězné řešení, které je konečně učiní šťastnými a míruplnými. S největší pravděpodobností totiž budou potřebovat odbornou pomoc. Chození po špičkách, dokud se neuklidní, nikomu nepomůže.

  13. Dejte nespolehlivým lidem jasné pokyny: Až si s vámi nespolehlivý člověk domluví další schůzku, vysvětlete mu, že váš čas je cenný a že pokud tam nebude do 15 minut po domluveném čase, budete muset jít. Pak to opravdu dodržte a odejděte, protože pak, když se objeví pozdě, jim obsah sdělení dojde.

  14. Stůjte si za svým: Obviňující lidé vždy vyhledávají souboje. Řekněte jim jasně, že se ve svých obviněních mýlí, ale nepouštějte se s nimi do hádek ani bludných debat. Nenechte se zatáhnout do války obvinění, jinak budete bojovat donekonečna.

  15. Přestaňte se snažit zachraňovat typy Oběť-Mučedník: Protože ať už jim dáte jakoukoli radu, pravděpodobně vám odvětí „To už jsem zkusil/a a nefungovalo to.“ Je lepší nevěnovat příliš mnoho času snaze poskytnout jim řešení na jejich problém. Jakmile oběti-mučedníci vycítí, že nemáte ponětí, jak jim pomoci, půjdou o dům dál a vykládat někomu jinému o tom, jaký mají problém.

  16. Buďte upřímní ohledně zraňujících slov: Když někdo řekne něco, co vás zraní, je důležité jim o tom dát vědět. Můžete říci „Nemyslím si, že jsi měl chtěl/a zranit slovy, která sis zvolil/a, ale stalo se.“ Nebo, jakmile dotyčná osoba řekne něco zraňujícího, můžete okamžitě upřímně říci: „Au! To bolelo!“ Daná osoba může vysvětlit, že tím myslela něco úplně jiného, než co jste slyšeli, ale také může být v budoucnu více taktní.

  17. Udržte si svou dospělou identitu během rodinných návštěv: Pokud máte pocit, že jsou vaše rodinné vztahy opakujícími se nočními můrami, je to s největší pravděpodobností proto, že bojujete s fragmenty minulosti. Hádky letí na autopilota a nikdo není skutečně přítomen nebo si vědom současného okamžiku. Pamatujte, že nejde o to změnit druhou osobu nebo ji nutit k tomu, aby se omluvila. Jde o to, abyste se vyrovnali s rodinnou dynamikou zdravými způsoby. Nemůžeme ovládat reakce druhých lidí, ale své vlastní reakce na ně. Ujistěte se, že s sebou budete mít nějaký předmět, který vám bude připomínat současnost a pomůže vám cítit se silní a hrdí na to, čeho jste dosáhli. Může to být něco, co je spojeno s vaší profesí nebo zálibou. To vám pomůže předejít tomu, abyste upadli do svého dvanáctiletého starého já při prvních známkách hádek s rodinou. Máte na výběr z mnoha možností, jak se vyrovnat se zraněnými pocity, včetně odstupu a prohlášení „No, to je jejich problém“; nebo soucítění s nimi, protože oni pravděpodobně konflikty nechtějí o nic víc než vy.

  18. Odejděte ze vztahu, jakmile zahlédnete červenou vlajku: Dopřejte si čas na to, abyste člověka poznali, než se zavážete ke vztahu. Při první červené vlajce, jako je například neúcta k věrnosti nebo nedostatek úcty, okamžitě ze vztahu odejděte, ještě než do něj zabřednete více. Jako soucitná duše s otevřeným srdcem toužíte dávat. Je vaší přirozeností pečovat o druhé a zajišťovat jejich zdraví a štěstí. Příležitostně však mohou druzí lidé využívat vaší laskavosti, což je důvod, proč je důležité důsledně dodržovat své hranice ve všech svých vztazích. Může vám být nepříjemné začít tato pravidla uplatňovat, může vám to připadat jako podmiňování pomoci druhým, ale pokud to odmítnete udělat, velice rychle přijdete o všechny rezervy své energie. Všechno to směřuje k úctě. Pokud na vás druhým lidem skutečně záleží, budou vaše rozhodnutí respektovat.

Autor: Doreen Virtue
Zdroj: http://www.angeltherapy.com/blog/18-tips-healing-anxiety-toxic-relationships
Překlad: Magda Techetová

 

Linka

 

Jak si přitáhnout kýžený vztah

Když jste se rozhodli přijít do této časoprostorové reality, měli jste v úmyslu být ve styku s jinými lidskými bytostmi a společně s nimi tvořit. Bylo vám totiž jasné, že radostný pohyb vpřed si žádá velkou rozmanitost názorů, které vám umožní růst. Věděli jste, že z interakcí s jinými lidmi budou vznikat nové myšlenky a že tyto nové myšlenky a touhy budou obsahovat potenciál radosti pokaždé, když se zaměříte jejich směrem, ať už individuálně nebo kolektivně.

Jestliže chcete zažívat radost a víte, že vaše radost není závislá na chování druhých - a stále se snažíte zaměřovat se na příjemné předměty a témata - všechny vaše touhy budou ve všech směrech uspokojeny. Pokud se však necítíte dobře - na příklad když se trápíte tím, že nemáte partnera, nebo jste v partnerství nešťastní - vaše touha mít dobrý vztah se nemůže naplnit, protože s ní nejste ve vibračním souladu.

Ať už jste sami a hledáte partnera nebo žijete ve vztahu, kde jste nešťastní, máte totožnou úlohu: Musíte hledat takové myšlenky, které jsou v souladu s myšlenkami, jež zaujímá vůči vašemu vztahu vaše vnitřní bytost.

Jestliže vaše nejsilnější vibrace týkající se vztahů odpovídá tomu, že vám chybí vztah, po jakém toužíte, není možné, abyste si takový vztah našli. Dané vibrace jsou odlišné. Nemůžete najít řešení problému, pokud je vaší nejaktivnější vibrací vibrace daného problému.

Podstata spočívá v tom, že musíte přijít na to, jak vysílat takové vibrace, které se shodují s představou vztahu, jaký chcete mít, namísto s představou vztahu, jaký máte nyní.

Musíte ignorovat nepřítomnost vztahu, po němž toužíte, nebo ignorovat přítomnost nepříjemného vztahu. Teprve pak se dopracujete k takovému vztahu, který si přejete. A v tom je ten háček. To, co chcete, musí být ve vašich vibracích dominantnější, než to, co máte. Jakmile takový přístup začnete trvale praktikovat, splyne to, co máte, s tím, co chcete, a vy budete mít přesně to, po čem toužíte. Pokud si tedy nedáte do pořádku vztah mezi tím, po čem toužíte, a vašimi obvyklými myšlenkami - dokud si nesladíte vztah mezi vaším fyzickým já a nefyzickým Já - žádný vztah vás nemůže naplnit.

Když vám někdo věnuje pozornost a to, co vidí, se mu líbí, vy se cítíte velmi dobře, protože ten člověk je v souladu se širší perspektivou. A když si vás všímá, zaplaví vás dobrý pocit, který plyne z pohledu Zdroje. Jenomže když vám pak tento člověk přestane věnovat pozornost, přestane být v souladu se svou vnitřní bytostí nebo na vás postřehne nějakou vadu, budete se cítit jako panenka, kterou odhodil.

Kdykoli vás někdo oceňuje, je to dobrý pocit, a tak to také má být. Ale jestliže váš dobrý pocit závisí na tom, zda vás okolí pozitivně hodnotí, pak se nejste schopni trvale udržet v pozitivním stavu, protože nikdo nemá schopnost, ba ani povinnost neustále vám věnovat svůj zájem. Vaše vnitřní bytost, Zdroj ve vašem nitru, vás však oceňuje stále a bez výjimky. Takže pokud sladíte své myšlenky a činy se stálými vibracemi blahobytu, které vyzařuje vaše vnitřní bytost, bude se vám dařit za všech okolností.

Mnozí lidé si už v dětství vypěstují představu, jak si v určitém stadiu života najdou partnera. Často si tento sen spojují s romantickou idylou, jak se při západu slunce ruku v ruce procházejí po pláži. Zároveň si však představu takového vztahu spojují s pojmem "usadit se", což obsahuje určitou míru negativního očekávání - že sice budou mít trvalý vztah, ale zaplatí za to ztrátou svobody a přestanou zažívat zábavné či vzrušující věci. Když sledují vztahy jiných, nevidí v nich mnoho radosti, spokojenosti a svobody (přičemž právě radost a svoboda představují to, co chtějí a co je jejich pravou podstatou jakožto svobodných bytostí), vidí spíše ztrátu toho všeho. Proto obecně existuje obrovský nesoulad v očekávání partnerství a trvalých vztahů: většina lidí sice předpokládá, že bude mít trvalý vztah, ale na druhou stranu se netěší ze ztráty svobody, kterou automaticky předpokládá spolu s tím.

Někdy mají lidé pocit, že nejsou "celiství", dokud nenajdou partnera, s nímž budou sdílet celý život. To však není dobrý začátek vztahu. Z toho nelze vycházet. Jestliže máte pocit neúplnosti, a proto hledáte někoho, kdo by vás "naplnil", zákon přitažlivosti vám nutně musí najít také toho, kdo se rovněž cítí neúplný. A když se sejdou dva lidé, kteří se cítí neúplní, nezačnou se najednou cítit úplní. Základem skutečně kvalitního vztahu jsou dva lidé, kteří již mají dobrý pocit ze sebe jako z individuality. Až se pak potkají, vytvoří pár, který se cítí dobře.

Není moudré chtít, aby byl základem našeho dobrého pocitu ze života nějaký vztah, protože zákon přitažlivosti nám nemůže přinést to, co se liší od našich současných pocitů. Pokud máte ze sebe nebo ze svého života stále špatný pocit a tvoříte s dalším člověkem vztah v naději, že vám bude lépe - nikdy to nebude lepší. Zákon přitažlivosti vám nemůže přivést vyrovnanou šťastnou osobu, pokud sami nejste takoví.

Bez ohledu na to, co děláte nebo říkáte, zákon přitažlivosti vám přináší takové lidi, kteří se do velké míry shodují s tím, jací jste vy sami. Cokoli, po čem kdo touží, má jediný důvod: člověk je přesvědčen, že když to získá, bude se cítit lépe. Chceme vám jen vysvětlit, že aby k vám mohlo přijít to, po čem toužíte, musíte se nejprve začít sami lépe cítit.

Jednu ženu naše rada, aby se napřed začala sama lépe cítit a pak si teprve hledala partnera, popudila. Řekla: "Vy po mně chcete, abych začala být šťastná tak, že si budu představovat, že mám partnera, přestože ho nemám. Podle mně je vám úplně jedno, zda ho vůbec někdy budu mít." V jistém smyslu má pravdu: víme, že kdyby si dokázala stále udržovat svůj pocit štěstí, to, po čem touží, by k ní nakonec muselo přijít (tak to stanovuje zákon přtažlivosti), a navíc by byla šťastná po celou tu dobu, než by se její přání vyplnilo.
Zdá se nám směšné, že lidé často považují pocit štěstí za příliš velkou cenu za získání toho, co si přejí. Připadá nám to absurdní, protože lidé touží po různých věcech právě proto, že jsou přesvědčení, že pak budou šťastnější.

Když zjistíte, že vaše štěstí nezávisí na tom, co dělají druzí, ale že je jednoduše výsledkem vašeho cíleného soustředění, získáte svobodu, po jaké toužíte nejvíc ze všeho. A spolu s tím získáte i vše to, co jste kdy chtěli nebo budete chtít. Ovládat to, jak se cítíte - jak reagujete na různé věci, na různé lidi nebo na různé situace - není jen klíčem k trvalému štěstí, ale i ke všemu, po čem toužíte. Skutečně stojí za to naučit se to.

Jednoduše - když nejste šťastní a spokojení sami se sebou a se svým životem, partner, kterého si přitáhnete, jen zveličí daný nesoulad, protože jakýkoli čin, který vychází z nedostatku, je vždy kontraproduktivní.

Jestliže nyní nemáte partnera, jste ve skvělé výchozí pozici pro to, abyste se nejdříve dostali do souladu, a až pak si přitáhli jinou osobu, která jen zesílí to, jak se cítíte. A i v případě, že sice máte vztah, ale ne zrovna šťastný, můžete začít směřovat k lepšímu. Skutečně se můžete dostat, kamkoli chcete, a to z jakéhokoli bodu, v němž se právě nacházíte.

Lidé jsou často nedočkaví a chtějí si někoho najít co nejrychleji, protože ze sebe právě nemají dobrý pocit. Dokonce jsou přesvědčení, že se začnou cítit lépe až poté, co si partnera najdou. Jenže zákon přitažlivosti jim nemůže přinést nikoho, kdo si jich bude cenit, pokud si nebudou cenit sami sebe. To je v rozporu se zákonem.
Takže pokud nyní nemáte partnera, je rozumnější napřed akceptovat stav, v němž se momentálně nacházíte. A to tak, že začnete důrazně vnímat vše pozitivní kolem vás, že se pokusíte přestat soužit nad absencí vytouženého partnera, že si začnete vychutnávat svůj současný život, uděláte si seznam všeho pěkného, co vidíte, a začnete si cenit sami sebe. A my vám slibujeme, že jakmile začnete mít sami sebe rádi a přestanete si neustále uvědomovat, jak velmi vám chybí vytoužený partner, ten pravý se objeví. Tak praví zákon.
Pokud jste nyní svázáni ve vztahu, který není v pořádku, musíte najít nějaký způsob, jak přestat vnímat to negativní. Někteří lidé říkají, že je těžší být sám a toužit po někom, zatímco druzí tvrdí, že mnohem horší je být s partnerem, o němž tušíte, že není ten pravý. My vám však chceme vysvětlit, že ve skutečnosti nezáleží na tom, kde se právě nacházíte, nebo co právě zažíváte.

Odkudkoli se můžete dostat tam, kam chcete - ale musíte přestat plýtvat časem na vnímání toho, co všechno se vám nelíbí na vašem současném stavu. Víc si vybírejte, co budete vnímat, a dělejte si seznamy všeho pozitivního, co zažíváte. Těšte se na to, kde chcete být, a nestěžujte si na to, kde jste. Vesmír nerozlišuje mezi tím, kdy přemýšlíte o současnosti a kdy sníte o lepším životě. Tvoříte prostřednictvím toho, nač myslíte, a proto je bezvýznamné zaobírat se tím, co nechcete. Nechť jsou vaše aktivní vibrace vibracemi toho, co chcete, a uvidíte, jak rychle se váš život změní, aby se těmto vibracím přizpůsobil.

* * *

- z knihy Klíč ke všem vztahům, Esther a Jerry Hicks 

NahoruZdroj textu: http://andelskydenik.blogspot.cz/search/label/Sp%C5%99%C3%ADzn%C4%9Bn%C3%A9%20du%C5%A1e
 

Linka

 

Zamilovanost nebo láska?

Zamilovanost má za následek slepotu, hluchotu, nemohoucnost. Člověk onemocní, protože nevidí nic jiného, než partnera, neslyší sám sebe, ale jen druhého a bez druhého není schopen života. Jsi mojí součástí. Člověk v zamilovanosti jedná spíše hlavou, chce toho druhého vlastnit, bojí se o své štěstí. Takže člověk si myslí v zamilovanosti, že jedná srdcem, ale je to jen rozum. Člověk ve strachu o toho druhého zde žije v utrpení.

Láska naopak jedná srdcem. Chceš se mnou být, můžeš. Nechceš, nemůžu tě držet. Vím, že dokážu žít i bez tebe. Že svůj život zvládnu sama a tudíž se o tebe nemusím bát, protože si věřím. Dokážu žít s tebou, ale i bez tebe. Obojí má pro mě stejnou příchuť. Nejsi mojí součástí, jdeš jen životem vedle mne. Tudíž jsem zdravý a schopný. Zde je volnost a mizí strach. Žije se zde život bez utrpení.

Každá žena hledá k sobě hodného muže, ale pokud není silná uvnitř sebe, nemůže jí být hodný muž přidělen. Ona by pod vlivem hodného muže ještě více slábla, místo aby sílila. Záměrem Vesmíru je, aby každá žena zesílila, aby mohla být rovna muži. Pak může dostat hodného muže, protože je již silná a umí s tímto hodným mužem zacházet. Bude si vážit jeho úcty a ne jím pohrdat, že je bačkora. Hodným mužem pohrdají slabé ženy, protože se potřebují ještě učit od silného muže. S hodným mužem je nuda, nic se neděje, protože on jí vše plní a ona nemusí o nic usilovat. Slabá žena se potřebuje ještě hýbat, aby zesílila. Silné ženě stačí zůstat ve svém středu, už se nepotřebuje hýbat, a proto ocení hodného muže, už se nepotřebuje učit a bude jí vyhovovat klid a úcta. Na počátku věků byly silné ženy, které si přestaly vážit hodných mužů, a nyní byly slabé ženy, které si vážily silných mužů. V současnosti mají být silné ženy a vážit si hodných mužů. Vracíme se zpět k počátku a měly bychom nyní dobře pochopit svoji roli.

Proč ta láska tak bolí? Protože vše, co prožíváme, musí mít protipól. Vše je draze vykoupeno. Když potkáme velkou lásku, čeká nás velká bolest, ať už se rozejdeme, nebo o přítele přijdeme jiným způsobem. V nových vztazích už neprožíváme velkou lásku, jsme stále ve svém středu a to znamená, že nemůže přijít ani velká iluze, ani velký smutek. My už jsme rádi, že jsme našli sami sebe a nemíníme se příliš dávat tomu druhému. Stále máme úctu sami k sobě a tím se nemůžeme vychýlit ze svého středu a časem prožívat velkou bolest. Co to znamená? Že jsme rádi, že máme partnera, ale zrovna tak se dokážeme smířit s tím, že by odešel.

Zkuste se vrátit do své minulosti. Napište si na papír všechny partnery, které jste potkali ve svém životě. Ke každému partnerovi napište vše, co se vám na něm líbilo a vše, co vám vadilo.

Vše v posuzování pochází od vás. Jací jsme uvnitř, takového dostáváme partnera. Pokud chceme hodně vlastnit, dostaneme partnera, který nás vlastní. Pokud máme v sobě žárlivost, dostáváme partnera, který na nás žárlí. Pokud chceme být čistí, dostaneme partnera, který je nečistý. Pokud chceme být věrní, dostaneme partnera, který nám bude nevěrný. Pokud jen umíme dávat, dostaneme partnera, který bude jen přijímat. My se totiž musíme poprat se svými zápory, nic nám nesmí být proti srsti. Žádný zápor totiž ve skutečnosti neexistuje, ty zápory jsou jen v nás.

 

Žena celistvá již nepotřebuje lásku druhých

Když se žena nemá ráda, potřebuje od muže slyšet milá slova: Jak jí to sluší, jak vypadá dobře. To, že jí někdo ocení, ji činí šťastnou a má dobrý pocit. Když se žena má už ráda, vyzní jí tato slova jako planá fráze a tlachání. Už je nepotřebuje slyšet, protože se má ráda a dokáže se ocenit sama. Už nepotřebuje ocenění druhých a ví, že je to jen faleš, předstírané pokrytectví druhého, aby se mi zalíbil a mě dostal tam, kam potřebuje. Snadno se přes ocenění našich kvalit necháme druhým dotlačit do situací, do kterých on potřebuje. Takže, když si uvědomím, že i toto je jen hra, nelpím na hezkých slovec h druhých. Muž ví, že jen slabou ženu může získat tímto oblbováním, že na silnou ženu toto již neplatí. Tam se má na pozoru. Už ví, že mu to nezbaští. Dokonce mi řekl jeden muž: „Dnes jsem pozval jednu na oběd, ale víš, že už mě to oblbování nějak přestává bavit? Asi bych si s ní už raději jen povídal.“ Když i muž se začne doceňovat, přestává chtít uspět u každé ženy. Už si nepotřebuje dokazovat jak je dobrý, že každou dostane. Začne mu také jít o jiné hodnoty. Naopak slabé ženě udělá dobře, že o ní někdo stojí, zvláště když doma si jí už nikdo nevšímá. Ale stále je to jen hra na lásku, protože dokud nenajdu lásku v sobě, nemůžu ji n ajít ani v druhých.

 

Jdeme ke slunci

Každý musí v sobě nyní objevit svoje vlastní slunce a svoje slunce každý objeví přes svoji věrnost sám sobě, svým pocitům. Je to někdy těžké obstát v tom, co chci, když léčky přicházejí, aby mě odvedly od mého původního záměru. Ale když zůstanu u sebe a u svých pocitů, získám radost. Obstál jsem a můžu se radovat, protože jsem dal sobě, co potřebuji, a to právě působí moji radost na duši. Vždyť vlastně o nic nejde, jen o to, abychom byli věrni sami sobě a zbytečně se nerozptylovali ostatními a jejich pocity. Když se toto naučím, mám v sobě stálé světlo, které působí na ostatní jako zázračný lék. Lidé jsou přitahováni k m&eacut e;mu slunci a tím, že pobývají v mé blízkosti, mohou se nechat osvětlit a začít také více svítit pro ostatní. A tak se budeme nyní učit nalézt své slunce v sobě a v jiných. Když se tato slunce postupně spojí, dojde k osvětlení celé planety. To je tedy ten světelný převrat, který nás čeká. Je to jednoduché, ale cesta ke slunci je namáhavá, jako v pohádce O třech zlatých vlasech děda Vševěda.

 

Učíme se lásce k sobě přes jemnější energie

Ráno jsem se probudila a můj zrak padl na obrázek, který jsem před léty dostala od dívky, která se do mě zamilovala. Dívám se a studuji, co drží faraón s dívkou na obrázku. A najednou si uvědomuji, že slunce. Došlo mně, že i tato dívka mě vedla ke slunci, ke kterému stále jdu. Pohrávala jsem si často s myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby se do mě zamilovala žena. A po čase se to stalo. Přišla krásná dívka, která mě vyznávala city tím nejjemnějším způsobem, který jsem dosud nezažila. Bylo to pro mě něco kouzelného, ale nedokázala jsem opětovat její city. Řekla jsem jí hned na počátku: „Vážím si tvé lásky, ale já ti více n ež přátelství nemůžu nabídnout.“ Přesto tato dívka pobývala v mé blízkosti déle než rok. Pak si našla jinou dívku. I tato dívka mě pomohla přiblížit se k sobě.

* * * *

Po mém osudovém partnerovi mi přišel do života přítel, který se choval jako já. Byl ustrašený, bál se mi něco říci. Připadal mi falešný tím, že nedokáže říkat věci na rovinu a štval mě svým chováním. Čím více se snažil mě nenaštvat, tím více jsem se snažila ho naštvat já. Provokoval mě svým uhlazeným chováním, chtěla jsem vidět jeho emoce, chtěla jsem ho zasáhnout do hloubky, aby se projevil takový, jaký je. Najednou mě došlo, že v něm vidím sebe ve vztahu k osudovému partnerovi. Tak takhle přesně jsem ho musela štvát, a proto do mě ‚šťoural` a snažil se mě probudit k životu. Uvědomila jsem si, jak je to děsný, když jeden už je přirozený, našel se, a ten druhý ještě hraje hru a nechce se ukázat ve své přirozenosti. Byla jsem ráda za tu ukázku a zároveň prožitku na vlastní kůži, abych si mohla lépe uvědomit i hodnotu toho, co jsem dostala do života prostřednictvím osudového partnera. I tímto uvědoměním jsem se stále přibližovala k duchovnímu partnerovi.

* * * *

Po tomto příteli mi přišla do života výše zmiňovaná žena. Byly to hezké dny. Ona mi totiž rozuměla a dávala mi hodně citu a já se najednou mohla chovat přirozeně, nemusela jsem se bát, necítila jsem sílu toho druhého, ale rovnocenný vztah. Naučila jsem se lásce k sobě a dopřála si něhu, kterou jsme si vzájemně mohly předávat. Jen k intimnímu sblížení nedošlo. Kolikrát jsem se přistihla u myšlenky: „Tak to zkus se s ní líbat,“ ale nešlo to. Přesto nás přátelský vztah vzájemně obohacoval, a já jsem vyzrávala díky této podpoře v silnou a nezávislou ženu. Tato žena mi vlastně zprostředkovala předěl v energiích. Od mužsk&eacu te; hrubé síly, v ženskou něžnou sílu. Když jsem se naučila mít ráda a stala se samostatnou, pak teprve mi přišel do života duchovní přítel.

* * * *

Rozdíl mezi vztahy, které jsme žili a duchovními, které budeme žít

* * * *

Poselství channelingem: Všem nám přicházejí dary z nebe. Tyto dary nám dávají možnost žít život skrze city, nikoli skrze emoce. Zamysli se nad sebou a na první místo dej své pocity. Musíš najít cestu srdce, i když tě tam leze hlava. Vše si tvoříš sama, vše je v tvých rukách, jen si o vše musíš říci. Neboj se zklamání, vše nemusí být takové, jaké se to jeví.

* * * *

Duchovní vztahy už nevznikají z velké zamilovanosti, ale ze sounáležitosti. Tyto vztahy vznikají nevinným přátelstvím, porozuměním a postupně sílí. Jsou opakem vztahů ze zamilovanosti, které slábly. Oba partneři vzájemně pracují na harmonii vztahu a postupně se stále více rozsvěcují a čím více se rozsvěcují, tím více svítí jeden druhému a zároveň celé společnosti svojí harmonií a klidem. To, co z nich vychází, není zamilovanost, že jeden vidí jen toho druhého, ale je to láska, která je neomezená, jak pro toho druhého, tak i pro ostatní. Je jí stále dost a stále více se jí z tohoto vztahu rodí pro ostatní. V duchovním vztahu totiž lidé nežijí jen pro toho druhého, ale žijí pro celou společnost, není zde omezování vztahu k druhým, nesvoboda, majetnictví. V zamilovanosti žili lidé uzavřený okruh jen těchto dvou a láska byla jen pro ně, a ne pro ostatní. Vzájemně se omezovali, aby náhodou jeden nedal druhým více, než partnerovi. Žárlilo se na lásku k druhým, docházelo k omezování lásky k druhým, a proto její pramen ve vztahu časem vyschnul. Pokud totiž žízním po lásce a nemám ji pro druhé, nemůžu ji ani od druhých dostat a časem vyschnu.

* * * *

Tři stádia vývoje v partnerství

* * * *

V duchovním vztahu žena dává muži přízeň a muž ji za to oceňuje slovy. Dříve nejdříve muž oblboval ženu a pak mu teprve žena dávala přízeň.

* * * *

Když žena stojí na vlastních nohách, tak může jít společně s mužem. Když žena nestojí na svých nohách, tak se přilepí na muže a jde jen on.

* * * *

Kamarádka mi řekla: „V minulých vztazích jsem hledala oporu a nyní mám ve svém příteli podporu.“

* * * *

Ve vesmíru fungují tři stádia vývoje duše:

  1. Nejdříve má duše představy a chce, aby se jí naplňovaly, a když se jí nenaplňují, zlobí se. Nemá se ráda a chce se mít ráda prostřednictvím druhých. Žije ještě v iluzích a nesnaží se měnit něco na sobě, ale chce měnit vše na druhých. Stále se někam žene, prahne po prožitcích, darech, projevech lásky od druhých. Má strach být sama, neumí to. Chce být stále ve společnosti někoho i za cenu, že se zaprodá. Žije ve falši a lži, protože je slabá a neumí se prosazovat, a zároveň se bojí ztráty těch druhých. Podléhá naprosto partnerovi, jeho náladám, jeho požadavků m, podřizuje se. Nechce měnit myšlení, nechce jít do hloubky citů, zůstává ve všem na povrchu. Člověk je ještě povrchní. Bude to člověk, který může být zábavný, ale přesto bude prázdný. V tomto vztahu se člověk dusí.
  2. Ve druhém stádiu se duše poznává. Začíná si uvědomovat, jak fungují vesmírné zákony a ve vztahu vše jí vyhovuje a co jí vadí. Učí se mít ráda a tím i přijímat občas svoji samotu. Už jí nevadí. Ví, co nechce, aby jí činil ten druhý, a ví, co nechce činit druhému. Zná zákony příčiny a následku. Začíná být upřímná, už si nechce s druhými hrát. Tím, že se má ráda, je silnější a už se tolik nebojí o lásku druhých, vždyť už jí začíná objevovat v sobě. Už dokáže odejít ze vztahu, který jí nevyhovuje a přes hledání v druh&ya cute;ch se učí hledat cestu k sobě. Nebojí se již vstoupit do svého nitra a do svých pocitů, nebojí se nahlížet na věci novým způsobem a uvědomovat si bolest ze ztráty, když mění myšlení. Bude to člověk, který už nebude tak zábavný, ale budete se s ním cítit lépe, než s člověkem povrchním. V tomto vztahu se člověku ještě občas špatně dýchá.
  3. Ve třetím stádiu se člověk má rád, a proto se již nestará o ostatní. Pobývá rád o samotě, nevadí mu, spíše se z ní těší. Umí si naplnit život sám, je tvořivý, má plno nápadů a i když je sám má mnoho přátel. Lidé z něho cítí sílu, a proto se k němu rádi vrací, neboť se u něho cítí v bezpečí. Tento člověk již nezasahuje do životů druhých, nechá je dýchat a i jemu se dobře dýchá. Nenechá se ničím omezovat a ani nechce nikoho omezovat. Naučil se mít rád, a proto našel svoji druhou polovinu duše. Vytvořil v sobě klid a harmonii, a proto si stačí sám.A právě v tomto třetím stádiu vývoje duše k vám může přijít partner, který se má již rád a také si stačí. Už nepotřebuje s nikým žít. V této době Vesmír spojí tyto dva jedince, a oni spolu mohou vytvořit vztah, po kterém všichni toužíme. Vztah plný lásky, pomoci, harmonie, porozumění, něhy, dotyků. Takovýto vztah lze vytvořit teprve v době, když najdeme svoji druhou polovinu v sobě. Už jsme celiství, a proto můžeme přijmout do svého života opět zase jen celistvou duši. Už se nenecháme spoutávat, vydírat, a zrovna tak ten druhý. Proto můžeme spolu vytvořit dvojnásobnou harmonii, kterou máme v sobě. V této době si žijeme pro sebe, ale nebráníme se trávit čas i s ostatními, pokud si to přejeme. Už dokážeme říci ne, nechci, nevyhovuje mi, vadí mi to atd.

Dokud hledáme někoho pro život, nenacházíme ho. Nebo ho najdeme a zase zjistíme, že to není ono. Teprve, když nikoho nehledáme, Vesmír nám dá člověka, se kterým je to ono. Takže nejdříve musíme hledat sebe a teprve, když se najdeme, Vesmír nám dá druhého, který se také našel. Takže nemusíme hledat partnera, je pro nás již připraven, když se umíme mít rádi.

A tak ve třetím stádiu vývoje partnerství můžeme prohlásit: „V bývalých vztazích jsem hledala oporu v těch druhých, teď je mi můj partnerem podporou." Žena už není slabá, už se nemusí o nikoho opírat, a proto dostává podporu ve svém růstu z Vesmíru prostřednictvím duchovního partnera, který ji chápe a podporuje ve všem, co dělá.

* * * *

Přijde nám do života někdo, kdo naplňuje naše sny a představy, ale protože už víme, jak křehké dokážou být partnerské vztahy, a máme v sobě poznání z předešlých vztahů, dokážeme být bdělí a obezřetní i v tomto vztahu. Mnohdy vám duchovní partner do života přijde, ale vy to ani nepostřehnete, protože jste zaujatí svými představami. Už víme, jak snadno se dá rozbít vztah, a proto jsme i v tomto vztahu opatrní. Jsme stále u sebe, máme neustále okolo sebe svůj prostor, který si nenecháme vzít, neomezujeme a také se nenecháme omezovat.

 

Co se děje v duchovním vztahu

Duchovní partner vám vstoupí do života s vědomím srdce: „Tady jsem, dávám se ti celý a nic za to neočekávám a také nic od tebe nežádám.

* * * *

V duchovním vztahu se muž a žena mají rádi očima. Vpíjí se jeden druhému do očí a zapomínají na celý svět. Skrze oči čtou v nitru toho druhého. Oni se totiž vnímají srdcem, kterým jsou spolu propojeni neustále. I když ten druhý není na blízku, je stále jakoby vedle. Toto jsme ve vztazích dříve necítili. Nemohli jsme, když jsme vše brali rozumem. Buď tu je a já ho vidím a můžu si na něj sáhnout, nebo tu není a já se o něj bojím.

Duchovní partner je nám přidělen

* * * *

Nalezením sebe dojdeš ke své duši a pak půjdete ke slunci. Budete pod ochranou a vaše láska bude požehnaná. Obohacuj sebe tak, abys měla co dávat.

A tak duchovní vztah neboli partner v našem dvojpaprsku může přijít teprve tehdy, když už se máme rádi, umíme říkat věci přímo a vážíme si sami sebe. V této době jsme již celiství, už nehledáme vztah. Už si stačíme, vždyť jsme u sebe. Víme, co chceme a dopřáváme si to. A právě v této době k nám přijde duchovní partner, který je nám přidělen a je to přesně to, co jsme hledali celý život. Naše druhá polovina, naše představy naše touhy, naše snění. Vše v jednom. Už jsme se našli a tím jsme mohli najít i tu druhou naši polovinu z Vesmíru, která všechny životy hledala nás a my jí.

* * * *

Než dojde k tomuto setkání s duchovním partnerem, musíme mít zpracovaný vztah s osudovým partnerem. Musíme si uvědomit chyby, které jsme stále ve všech životech dělali s tímto osudovým partnerem. Musíme si odpustit, a tím i poděkovat osudovému partnerovi, že nás mohl všechny životy učit stále stejné učení. Byly jsme natvrdlí a nechápali, ale nyní přichází ten krásný okamžik, že chápeme. Uvědomíme si, že osudového partnera budeme mít vždy v srdci, ale žít s ním nemůžeme. Splnil svůj úkol, naučil nás a může učit zase někde jinde. A teprve, když dojde v nás k tomuto smíření a my uděláme toto roz hodnutí, může přijít duchovní partner.

* * * *

I tento duchovní partner nás učí. Musíme spolu projít i krize z minulých životů. Vzájemně si léčíme rány, které jsme si způsobili.

Věděla jsem, že když zvládnu osudového partnera, že přijde vztah za odměnu. Věděla jsem, že přijde muž a řekne: „Tady jsem a dávám se ti celý, nic si neponechávám.“ A k tomu také došlo v době, kdy jsem byla spokojená a opravdu už nehledala žádný vztah, neboť jsem došla k pochopení ve vztazích a věděla, že už tam nemůžu pro sebe nic najít.

 

Zkouška celistvosti v duchovním vztahu

Přišlo mi sdělení: „On ještě zanedbává hodnoty druhým a ty zanedbáváš hodnotu svou.“ Jaký je v tom rozdíl? Tím, že mi byl příliš nápomocný a chtěl dělat vše za mě a zalíbit se mi, tak vlastně nevěřil, že mohu být tak dobrá, že ty věci zvládnu sama a bral mi sebedůvěru, kterou si svým chováním kupoval. Já když směřovala svoji pozornost k němu, abych mu vysvětlovala, co má a nemá dělat, zanedbávala jsem sebe. Vesmír nás učil odpovědnosti každého za sebe.

V době, kdy mi dával lásku jen on, začala mi to vadit. Cítila jsem, že to není upřímné. Proč? Vždyť dělal jen to, po čem jsem toužila celý život. Rozuzlení přišlo. On má svojí duši u mě a proto se snaží dělat vše, co potřebuje moje duše. Já mám duši u sebe, a proto se snažím dělat jen to, co cítím. Najednou, když se naučíte cítit, vadí vám, že ten druhý neumí cítit. Nemůže umět cítit, když nemá duši u sebe a tím zanedbává svoje potřeby. On cítí jen mě a ne sebe, a proto nemůže být ke mně upřímný. Cítila jsem, že jsem ve vztahu upřímná, ale on je stále ten pohádkový princ, kterého jsem si vysnila. Najednou jsem věděla, že mě ten princ, po kterém touží každá žena, vadí. Chci upřímnost, chci city, a ne pohádku. Jak na to, aby se změnil? Když jsem celý život nedostávala lásku, ani v minulých životech a stále jsem lásku jen dávala, muselo dojít k naplnění touhy, aby se i tato moje touha zabila a já si uvědomila, že to není to, po čem opravdu toužím. Dnes už to vím, to po čem toužím, je soulad se vším, a ne jen s jedním člověkem. A když vám druhý ukazuje to, co jste dělali vy celý život proto, abyste to dostali, a najednou to dostanete, štve vás to. Vidíte totiž sami sebe a tu zbytečnost počínání. A tím vás ten druhý zabije a zničí vaše touhy. Proto, když s e příliš obětujete pro něco, nebo pro někoho, zabijete sebe i to druhé. Aby něco žilo, musíte být stále sami u sebe, a ne u druhých.

* * * *

Nevědomá láska - je láska k druhému, mám duši u něho, a ne u sebe.

Vědomá láska - je láska, kdy mám duši u sebe, a ne u toho druhého.

Nevědomá radost - je radost z toho, že mi ten druhý udělá radost.

Vědomá radost - je radost z toho, že si dělám radost poznáním a vším, co mě napadne.

 

Stejná situace z mého pohledu

Dlouho do noci jsem pracovala, a proto jsem si chtěla přispat. Přítel mi povídá, abych si odpočinula. Brzy ráno mu však zvoní telefon a mě to vyruší ze spánku. Sama si telefon na noc vypínám. Mám lehký spánek, jakož všechny znamení panny, a lehce mě něco vzbudí a pak už špatně usínám. Snažila jsem se ještě usnout, ale nešlo to.  „Říká, abych si odpočinula, a teď mě vzbudí telefonem, nevypne si ho.“ Povídám mu: „Už neusnu.“ Začal mě hladit, bylo mi to příjemné. Zeptala jsem se sama sebe: „Co teď chceš? Jít k počítači. Co ti pomůže? Být sama. Co ti uškodí? Nechat se hýčkat.“ Byla jsem překvapená touto odpově dí. Vždyť mi to bylo příjemné.

Ano, bylo tak příjemné, že bych se přes tyto příjemnosti nechala vtáhnout k mazlení, ale pak bych opět byla naštvaná, že jsem udělala něco, co jsem nechtěla, a co chtěl ten druhý. Vždyť mé srdce mi říkalo, že chce být samo a to mi pomůže a tohle, co se jeví jako příjemné, mi může ublížit. Byla to opět pro mne zkouška, zda se nechám zlákat pokušením nebo obstojím. Ano, až bychom se pomazlili, cítila bych v sobě neklid, protože jsem udělala úplně něco jiného, než jsem původně chtěla. Musíme být vždy u sebe a u svého původního záměru. Pokud naplníme záměr druhého, vždy nám pak s odstupem času nebude příjemně, nebo se nám něco nebude dařit. Úplně stejná situace jako s mojí dcerou. Vstala jsem tedy a šla do koupelny. V koupelně mi probíhaly v hlavě myšlenky: Tohle by sis ve vztahu nikdy nedovolila, věděla bys, že toho druhého naštveš, bála by ses, že odejde. Pozvala sis ho, tak by ses mu měla věnovat, jak by ses asi cítila ty v jeho kůži atd. Ale zajímavé na tom bylo, že to se mnou ani nehnulo. Bylo mi to jedno. Věděla jsem jen, co teď právě potřebuji. Vrátím se do ložnice pro mobil a přítel mi povídá: „Víš, ptal jsem se, jak ti teď můžu pomoci a přišlo mi - jen tím, že ti mám vysílat lásku. Je to pro mě také nové, dříve bych se naštval.“

V duchovním vztahu se učíme dát prostor jeden druhému se vším, s jeho potřebou samoty, emocemi. Učíme se nezlobit na druhého, ale zároveň si hlídat sami sebe.

Říkám mu: „Víš, bylo mi to příjemné, ale kdybych zůstala, zabila bych v sobě svoji původní potřebu být sama, a tím bych pomalu zabíjela i náš vztah. Čím více zabíjíme v sobě své potřeby, tím více zabíjíme vztahy okolo sebe. Čím více děláme to, co cítíme, tím jsme spokojenější a tu spokojenost můžeme dávat druhému. Naplňovat své potřeby nám přináší radost, naplňovat potřeby druhých nám přináší smutek.“

Po chvíli jsem cítila vděčnost za pochopení partnera, vrátila jsem se k němu a oba jsme procítili větší splynutí, než ke kterému by došlo před tím. Oba jsme obstáli ve zkoušce, a proto jsme oba cítili v sobě velkou radost.

V čem je rozdíl mezi osudovým partnerem a duchovním partnerem?

Osudový partner byl naším protikladem, vytahoval z nás naše stíny. Byl pro nás výzvou k tomu, abychom se stali lepšími.

Duchovní partner je již člověk, který odstranil své stíny, je tedy celistvý, a už nás nemusí učit jako osudový partner. S ním už můžeme spolupracovat.

S duchovním partnerem se dostáváme do rovnováhy přes tři roviny

* * * *

Maminka mi sice umožnila přijít na svět, naučila mne mluvit, ale ty mne vracíš zpět k duši a připravuješ na cestu Domů. Tebe budu následovat. Jsi v mém srdci, jsi jeho součástí.

* * * *

S duchovním partnerem se musíme dostat do rovnováhy, do středu ve všech třech rovinách života. V rovině materiální, duchovní a nakonec sexuální.

* * * *

Nejdříve si s duchovním partnerem začínáme uvědomovat své hranice a nenecháme toho druhého za tyto hranice zajít. Většinou i v duchovním vztahu ještě jeden učí toho druhého, ale už jinou formou, než osudový partner. Toto učení je již odkryté a ten jeden ví, že to, co ten druhý chce, je správné.

S osudovým partnerem se většinou vztekáme, proč mi to dělá, když mě má rád? Osudový partner vám řekne: „Máš mé srdce.“ Ale vy to většinou necítíte, protože vám dává rány do srdce. Ale právě těmito ranami vás učí nebát se otevřít své srdce a naučit se cítit. A když se naučíte cítit a duchovní partner vám řekne to samé: „Máš mé srdce.“ Vy víte, že to tak je. Tomuto partnerovi jste schopni uvěřit, protože to cítíte.

* * * *

V materiální sféře se učíme vyváženosti, aby jeden nevyužíval toho druhého, aby si každý pečlivě hlídat své finance a nepodporoval toho druhého, aby si neubíral svůj prostor na úkor toho druhého, aby si hlídal svojí svobodu. Je to někdy těžké, když jsme se dělili s tím druhým o vše, a nyní v duchovním vztahu to má být úplně obráceně. Máme se rádi, ale tohle je moje a tohle je tvoje. Nějak nám to rozum nebere, vždyť láska by měla být o tom, že vše je naše společné. Chyba, tam vždy mohl mít jeden navrch a jeden mohl druhého využívat. Takže my cítíme, že bychom se raději o vše dělili, ale naše srdce nám to nedovolí. A tak zpočátku zápasíme sami se sebou, chtěla bych mu dát, ale nejde to. Můj partner když u mě začal přebývat, chtěla jsem mu nabídnout jídlo, ale věděla jsem, že nesmím. Kdybych to udělala, už bych jela ve starých kódech hospodyňky, a on by si na to zvykl a bral by to jako samozřejmost. Tím, že jsem mu nic nenabídla, jsem ho postavila před situaci, musím se o sebe postarat, a tím ho učila samostatnosti a nespoléhat na ženu. Stále ta mateřská role ženy byla brána jako fakt, že se má starat i o muže. Ale mateřská role ženy spočívá v tom, že se bude starat o sebe a o své dítě, jak vnitřní duchovní, tak dítě narozené.

* * * *

Druhá rovina je rovina duchovní. Jak jsme byli zvyklí se o vše dělit tak i ve sděleních byl nepoměr. Jeden druhému vyžvanil vše, měl potřebu se o vše podělit, a ten druhý jen mlčel a naslouchal. Pak se mohlo stát, že ten jeden měl pocit, že ten druhý mu ani nerozumí, když nic neříká a ten co naslouchal, byl otrávený z těch věčných žvástů. Když jsem šla lesem s partnerem, měla jsem krásný zážitek. Posadili jsme se pod starý strom a já prosila o uzdravení a přišlo mi sdělení: Neříkej mu vše, neděl se o vše, více mlč.

Respektovala jsem to a trpěla celou procházku. Tak ráda bych se o vše dělila, a najednou jsem cítila, že nesmím. Byla jsem překvapená z toho, co se najednou stalo. Partner sám od sebe začal říkat věci, které cítí, i své bolesti. Když jsem povídala jen já, nechtěl mě obtěžovat svými problémy, ale v mém tichu se rozpovídal o sobě. Najednou jsem cítila, že jsme si blíže. Vše, co vyladíme do středu, nás sblíží. Je zapotřebí, aby se žena příliš nerozdávala ve svých pocitech a tím nechala prostor i muži, aby se mohl vyznat ve svých pocitech a začít o nich povídat. Když povídá jen žena, muž ani nemá čas si své pocity uvědomovat, natož o nich mluvit. Když žena začne mlčet, vyvolá v partnerovi pocit, že by měl také něco říci, a jeho to nutí jít do svých pocitů a tím se sbližujeme.

* * * *

Odpovědnost každý sám za sebe

V duchovní vztahu se najdou dva jedinci, kteří jsou již celiství a mají ukotvit toto poznání ve vztahu. Jsou opět zkoušeni z Vesmíru, zda obstojí. Ale protože už znají teorii a mají již z praxe určité poznatky, Vesmír je nenechá vrátit zpět do starých kódů, jakmile se něco vrací zpět do původního chování, hned dostane člověk impulz z Vesmíru, že něco není v pořádku. Začne se cítit špatně, divně, slabě, podrážděně, člověk již má dobrou intuici a proto tyto pocity nezanedbává, ale více o nich přemýšlí a snaží se přijít věcem na kloub. Snaží se přijít na to, proč se cítí šp atně.

* * * *

Když jsem se seznámila s mým duchovním přítelem, ve vizi mu povídám: „Ale nesmíš mi ubližovat a on mi odpovídá, ale já to umím.“ Říkala jsem si, to jsem zvědavá, co mi přináší za učení. Zase nějaký chlap, který mi chce ubližovat. Byl však tak hodný, že jsem si nemohla stěžovat. Vždy říkal: „Vždyť si to zasloužíš!“ Tato věta mi byla blízká z minulých vztahů. V minulém vztahu mi naopak partner říkal: „Ty si mě ani nezasloužíš“ a nyní tento mi říká, že si to zasloužím. To je divné, tady bude nějaký problém. Musím si na to přijít. Vždyť slovo „zasloužit si“ tak často používáme a všichni se snažíme si zasloužit přízeň druhých nebo si zasloužit lásku, pochopení, porozumění, pohlazení atd. Proč mi v minulém vztahu říkal partner, že si ho nezasloužím a tento, že si to zasloužím?

* * * *

A najednou jsem si na to přišla po příjezdu z jednoho semináře. Když jsem odjížděla, ptal se mě partner, zda něco nepotřebuji. Řekla jsem mu, ať mi koupí limonády. Po návratu domů jsem našla doma nejen nakoupené limonády, ale i jablka a další věci. Rozhodila mě i televize vypnutá hlavním vypínačem, takže jsem musela vstát a přepnout si ji na dálkový ovladač. A najednou mi bylo divně. Proč mi zasahuje do mých věcí. Na takovém detailu jako je televize jsem pochopila, že mi začíná zasahovat do mé osobnosti a mého okolí. Tady nešlo o televizi, ale o uvědomění. Povídám mu: „A proč jsi mi koupil jablka?“ „Protože tady byly a už nejsou.“ „Ale to neznamená, že když tu byly, že je jím.“ „Nevěděl jsem to.“ Můj přítel se mě chtěl zavděčit a tak by mi dělal vše, co by uznal za dobré, a ani by si nevšiml, že mi škodí a že mi zasahuje do mých věcí. A já zase, protože je tak hodný, tak mu přece nebudu ubližovat tím, že mu budu vytýkat maličkosti, to si přece nezaslouží.

* * * *

A tak jsem si uvědomila, že kdybych si nepřišla na to, že když je někdo na nás hodný, že nás oslabuje o naši sílu dělat si věci po svém, protože mu přece nechceme ublížit, a tak budeme ubližovat sobě. Nebude se nám to líbit, ale přece nezraníme někoho, kdo je na nás hodný. Tím uvědoměním jsem si přišla na učení, které mi přinesl: „A nebudeš mě zraňovat, ale já to umím.“ On by nevědomky svojí ochotou potlačil moje rozhodování o sobě a tím i moji osobnost. Pomalu bych se stala jeho loutkou a on by svým příjemným přístupem mě dostal vždy tam, kam by chtěl. Začala bych jíst třeba i ty jablka, která mi koupil, když je tak hodný a tak na mě myslel, i když je nemám ráda. A tak bych postupně dělala více věcí, které nemám ráda ve snaze ocenit jeho úsilí. Oba bychom spolu hráli slepou hru, ze které by nebylo úniku. On by však touto hrou sílil, protože by stále více dokazoval své schopnosti a já bych ho stále více oceňovala a byla slabší, protože bych stále více na něm nechávala rozhodnutí a péči o sebe.

* * * *

Došlo mi, že oba vztahy se vyvíjely stejně, že měly pro mě stejné učení, které bylo třeba rozeznat. A zase jsem si uvědomila, jak je důležité být ve středu a nevychylovat se z rovnováhy. Když mi přecházející partner říkal, že si ho ani nezasloužím, o to více jsem se snažila a tím se stala pro něho bezcennou, a čím více mi to říkal, tím více jsem slábla, protože jsem se chtěla zavděčit a zasloužit si jeho lásku. Měl pocit, že dává více než já a tím, že si ho ani nezasloužím a přitom realita byla úplně jiná.

V druhém vztahu naopak mi partner říkal, že si to zasloužím a tím, že se o mě začal starat, jsem se stávala opět loutkou v jeho rukách. Teď se sice snažil on, ale zase bych se dostala do stejné role, jako v předcházejícím vztahu. Mému partnerovi by narostlo ego a mohl toho časem využívat ve vztahu vůči mně.

* * * *

Zamyšlení nad sexem

* * * *

Aby člověk byl vším, musí projít vším. Když projde vším, stane se vším a cítí jen vnitřní naplnění vším a netouží již po ničem. Nemá ho co naplnit, když to vše již načerpal a teď si to nese v sobě.

* * * *

A tak je to i se sexem. Aby člověk přestal toužit po sexu a aby se od něho osvobodil, musí si ho nejprve dopřát. Pokud jde duchovní cestou a myslí si, že sex může opominout, a že už ho má zpracovaný, když si ho zakazuje nebo ho odmítá, bude muset touto zkouškou a zkušeností ještě projít.

* * * *

Člověk aby se dostal do vyšších vibrací, kde už ho sex nenaplňuje, ale naplňuje ho láska v mysli k druhému a ke všem, musí projít všemi zkušenostmi v této oblasti. Musí si uvědomit, že se nemůže milovat za peníze, že se nemůže milovat, když toho druhého nemá rád, že se nemůže milovat z prospěchu, že se nemůže milovat skrze poslušnost, že se nemůže milovat, když ho ten druhý uráží. Těmito a dalšími zkušenostmi musí projít.

Když přijde osudový partner, se kterým v milování splyneme, ale zároveň dostaneme lekci, skrze kterou si začínáme uvědomovat, že vše má své pro a proti, začínáme si uvědomovat své závislosti, stinné stránky a pracovat s nimi. Začínáme se zamýšlet, zda tohle mi stojí za to, co se děje okolo toho a tím se pomalu duše vrací k sobě. Už nechce utrpení z emocí, chce mít klid.

Zde se duše stává celistvou a teprve nyní může přijít duchovní partner, který se umí mazlit tak, jak nikdo před tím, se kterým netoužím po milování, ale po dotycích, při kterých se sexuální energie nabaží a nezůstává v těle jako při sexuálních orgiích. Mazlením se natolik uvolníme, že cítíme na konci slast a pohodu, a ne neklid z nenaplnění po sexu. A tak si toto užíváme, a stále více si začínáme uvědomovat své já a lásku k sobě, a čím více lásky k sobě začneme pociťovat, tím více si začínáme uvědomovat, že je to moc fajn, že ten druhý tu je, ale já už nepotřebuji tolik d otyků. Mám všechny dotyky v sobě a dokáži se dotknout svými pocity všeho a se vším splynout, a to mi dává takovou radost a lásku, že už ji nepotřebuji hledat jinde. Mám ji v sobě, a tak se časem láska duchovních partnerů promítá jen v jejich mysli.

* * * *

Uvědomují si hloubku svého vztahu a stačí jim objetí, přitulení. Už tam není podmínkou sex, ten může být i nemusí, a ani jeden to od druhého neočekává, a ani jeden se necítí proviněný, že s tím druhým nespí. Tato svoboda dává prostor pro tvoření, a proto si duchovní partneři spíše tvoří svůj vztah hezkými věcmi a společnými zájmy, ze kterých roste jejich společná radost. Sex z nás vždy tahá jen emoce, ze kterých roste utrpení. A proto v duchovních vztazích již sex není, je tam jen láska k sobě a k druhým. Proto se jeden o druhého nebojí. Ví, že bez něj přežije. Nebojí se totiž už o zážitek sexu, o to, že se ten druhý o mě postará, že je mi oporou atd. Všechny závislosti jsou pryč, všechno naplnění mám v sobě, a tak se nemám čeho bát. Umím se o sebe postarat, umím být sám sobě oporou a všechno si nesu v sobě. V této době již souzním s celým Vesmírem a cítím jeho přítomnost ve všem.

Zdroj: přišlo e-mailem

Zdroj tohoto textu: http://www.zdravi4u.cz/duse-psychika/6581-zamilovanost-nebo-laska

Nahoru

 

Linka

 

Proč se muži citově odtahují

Když se váš partner začne ve vztahu na citové úrovni odtahovat, může to ve vás vyvolat zmatení, bolest a frustraci. Ženy, které mají vztah s muži, kteří toto dělají, jsou často zmatené a neví, proč a jak se to děje. Budu-li hovořit jako muž a jako takový muž, který se sám považuje za vnímavého a citově přístupného, jsou zde určité situace a scénáře, které mě přimějí k odtažení se. A věřím tomu, že i ostatní muži, bez ohledu na to, jak moc jsou v souladu se svou emocionální přirozeností, by odpověděli podobně.

Jen proto, že se muž odtahuje, nemusíte si hned myslet, že se odtahuje od vás.

Zaprvé bych chtěl vyjádřit, že když muž vyhledává úlevu nebo ústup od konverzace, nemá to pravděpodobně vůbec nic společného s jeho milovanou. Mnohem více to souvisí s emoční intenzitou a zmatkem okolo emocí, než s nějakou určitou osobou. Muži prostě potřebují více času, než porozumí rozbředlé říši citů. A porozumění citům není něco, co by se u nás stalo jen tak spontánně uprostřed zanícené diskuse. Potřebujeme prostor a čas na to, abychom zjistili, co se děje, jak v našem vlastním nitru, tak i v nitru naší milované. Muži jsou odrazováni od cítění. Jsme zesměšňováni, napadáni a ponižováni, když city projevujeme. Velcí chlapi nebrečí, seber se a kousni do kyselého jablka, to všechno jsou fráze, s nimiž muži vyrůstají. A tak, když máme čelit citovým situacím, jsme naprostí začátečníci.

Největším zraněním, které není vidět a které nikdo neoceňuje kvůli míře, s jakou poškozuje muže na citové úrovni, je to, že se od mužů očekává, že budou tvrdí, že budou druhé chránit a že budou zabíjet, aby bránili své rodiny. Násilí a očekávání násilnosti nás vede k postrádání emoční citlivosti.

Je to dvojitý standard očekávání, že muž bude citově přístupný a zároveň bude schopen zranit jinou lidskou bytost.

Mějte soucit a chápejte, před jakou hádankou muž stojí, když má čelit citové zranitelnosti a probouzení se k hlubší vnímavosti. Vzácně potkáte muže, který již pobývá ve svém nitru a odkrývá svou vnitřní vášeň. Neznamená to však, že se v tom stane mistrem. Pro muže je to narůstající křivka, než se naučí cítit se pohodlně ve své vlastní kůži a než přijmou svou vnímavou povahu.

Žena prožívá celý život s přílivy a odlivy emočních stavů. Ženy s emočními stavy vyrůstají a jsou přijímány jako citlivé, vnímavé bytosti. Žena je schopná pozorovat, poznávat a lépe komunikovat o svých pocitech než muž. Ženy jsou také expertkami při pozorování a rozpoznávání emočních stavů jiných lidí. A když žena najde muže, který ji miluje, na určité úrovni cítí velkou dávku naděje, že našla citový soulad, někoho, kdo rozumí všem těm skrytým přílivům a odlivům. Ženy se dělí o celé své srdce a všechny své city, a nerozumí tomu, jak moc to může doléhat na muže. A když muž neodpovídá tak, jak ona potřebuje, probouzejí se v ní pocity zranění a neporozumění. Velmi přitom záleží na tom, jak tyto pocity vyjádří.

Ti nejlepší muži si přejí mít blízké spojení se ženou a často nevědí, jak toho docílit.

Muži nedosahují takových hloubek v říši citů nikoli proto, že by byli citově nezralí - ale citově nezkušení. Muži čelí očekáváním a tlaku ohledně svých emocí, která jsou matoucí a vzájemně si odporují. A když najdeme ženu, která nás miluje a kterou milujeme my, vnáší to do našeho života živoucí oheň, který byl po celý náš život potlačován. Avšak plameny vyšlehnou a rostoucí vnímavost se pak podobá dítěti, které se učí chodit. Padáme, děláme chyby a jsme v koncích, když jde o to, jak naslouchat svým pocitům a mluvit o nich. Když muži probouzejí svou nejhlubší citlivost, začíná to pomalu, později se urychlí a až nakonec se ustálí. A stejně jako každý začátečník dělají chyby. Někdy jsou to chyby kolosální, jindy zase naprosto směšné. Muži potřebují emoční vzor, jak žít a pracovat s emocemi zdravým způsobem. Také potřebujeme být přijímáni takoví, jací jsme, jako začátečníci s nádherným záměrem. Žádat od muže, aby dosáhl mistrovství nad svými emocemi, je nereálné očekávání. Pro většinu mužů mistrovství nad emocemi znamená umění je potlačit, zatnout zuby a nebo emoce vůbec necítit. Zabere jim dost času, než identifikují něžné emoce, přijdou na to, jakou mají funkci, a jaký je jejich vliv na ně samotné a osoby v jejich okolí.

Každý učitel ví, že výsměch nebo shazování začátečníka nebo kritizování jeho dosažených výsledků může velmi zbrzdit, ne-li úplně zastavit, jeho učení.

Milovaná žena se stává průvodkyní mysteriózní říší cítění pocitů. Když projevuje svůj hněv vůči muži, ponižuje ho nebo se mu vysmívá, muž se cítí být napadán. Když po něm vyžaduje, aby byl citlivý, necítí se muž dost dobrý. A když muž čelí ženině hněvu, odpovídá způsobem, jakému byl učen již od raného dětství; hněvem. Hněv je jedna z mála emocí, které jsou u mužů přijímány, protože je to emoce nezbytná pro bojovníka-zabijáka. Hněv je pro muže přirozenou obrannou reakcí. A když se pak rozhněváme na svou milovanou, vyvstane hromada problémů. Pocity viny, zahanbení, nepřiměřenosti, selhání a strachu. Tito sourozenci hněvu se nevyhnutelně objeví, kdykoli zuřivost ukáže svou tvář, obzvláště tehdy, když víme, že jsme svým hněvem svou milovanou zranili.

Slova vyřčená v hněvu zraňují jak toho, kdo je vyslechl, tak toho, kdo je vyslovil.

Muž potřebuje čas, aby se začal ve vnímání emocí cítit svůj. Nakonec, takový muž se staví proti všem zásadám a tlaku celé společnosti a jejího hluboce zažitého tréninku.

Mužova přirozená odpověď na zranění nebo zmatení je odtáhnout se. Téměř každý zná tu symboliku, že muži odcházejí do jeskyně. A ať už je to fyzický prostor, psychický prostor nebo dokonce ticho, jeskyně je nezbytným léčivým prostředkem pro každou mužskou mysl. Jeskyně mu umožňuje zpracovat svůj zážitek, nahlédnout do podstaty toho, co se děje uvnitř, a porozumět tomu, jak příště reagovat lépe.

Ženy dávají příklad a emocionální tón, který jejich partnerům umožňuje cítit se bezpečně.

Když muž stojí tváří v tvář ženě, jež je emocionálně stabilní, umožňuje mu to porozumět svým vlastním emocím. Hloubka porozumění, které má žena sama vůči sobě a své emocionální podstatě, dává muži bezpečné prostředí k tomu, aby mohl vyjádřit a odkrýt své vlastní síly. Žena, která je emočně stabilní, vnáší do vztahu citové bezpečí. Dobromyslný muž to ocení a bude dělat, co bude v jeho silách, bude se rychleji učit a s narůstající silou a sebedůvěrou odkrývat hloubku své vlastní duše.

Ideálem je, že se muž naučí rozpoznávat svůj emoční stav a dospěje k vlastní citové zralosti prostřednictvím síly vůle soustředěné na sebe samého. Ve skutečnosti však mnozí učitelé, průvodci a mentoři tento proces urychlují a pomáhají lidem nacházet v matoucí a tajemné říši citů směr. Když jde o písečné krajiny emocí, je tu mnoho nástrah a matoucích fat morgán. Když muž poznává své emoce, čelí také dalším překážkám ze strany svých přátel, rodiny a světa, kteří se snaží tomuto probouzení bránit na každém kroku.

Žena, která je ve svých vlastních emocích nejistá, uvidí muže, který se odtahuje, jako hrozbu, očerní ho a zaútočí na něj. To je přesným opakem podporujícího přístupu. Možná si neuvědomuje, že je to muž, který je nesmírně statečný, když se staví tváří v tvář své vlastní duši a odhaluje ji se zranitelnou důvěrou. Když muž neodpovídá tak, jak ona potřebuje a vyžaduje na své citové úrovni, pak mu tím, že se na něj oboří, způsobí jen zranění. Jemné porozumění a soucitné přijetí vnese do vztahu naopak léčení a prohloubení. Jedna z nejlepších vlastností, které ženy mají, je schopnost starat se o druhé.

Starost není agresivní. Když však na muže agresivně zamíříte, vyvolá to v něm agresivní odezvu. Buď bude bojovat nebo uteče. 'Leť nebo bojuj' je reakce hluboce zakořeněná v každé lidské bytosti. V podstatě, když napadnete muže, který otevírá své srdce, vyvoláte v něm instinkt přežití. Jakmile se ve vztahu plně projeví síla úrovně přežití, dynamika vztahu se změní a už se možná nikdy nevrátí zpět do rovnováhy.

Starost není násilná, je přijímající a umožňuje přirozený růst. Buďte trpělivé. Stejně jako stromu trvá nějaký čas, než úplně vyroste a začne kvést, muž, který se učí přijímat své hlubší pravdy, potřebuje čas na to, aby plně dosáhl svého potenciálu.

Oceňujte muže, kteří se staví společnosti, aby objevovali, cítili, prožívali a odhalovali svou vnímavou stránku. Stojí je to celé lví srdce odvahy, aby umlčeli společenská očekávání a naprogramovaná přesvědčení. Buďte jim vděčné, ctěte jejich duše, děkujte jim za projevení vnímavosti v JAKÉKOLI formě, jaké jsou schopni. Takový člověk je jediný svého druhu, bojovník v tom nejpravdivějším slova smyslu.

- Keith Artisan

* * *

zdroj: http://www.elephantjournal.com/2014/02/why-men-withdraw-emotionally/
překlad: Magda Techetová 
zdroj překladu: http://andelskydenik.blogspot.cz/2015/06/proc-se-muzi-citove-odtahuji.html

 

Linka

 

Jak si najít dokonalého partnera

Během celého života si prostřednictvím interakcí s druhými lidmi uvědomujeme, jaké vlastnosti se nám nejvíce líbí, a podle toho pak vysíláme své rakety přání zaměřené na tyto vlastnosti. Jinak řečeno, kousek po kousku si ve vaší vibrační realitě vytváříte svou vlastní verzi dokonalého partnera. Ale dříve, než můžete svého dokonalého partnera nalézt, musíte být ve vibrační shodě se svým přáním, musíte tedy být stále v souladu s vibracemi toho, co chcete. Pokud se cítíte osamělí nebo zklamaní z toho, že jste ještě nenalezli toho pravého, nejste v souladu s vaší vibrační realitou, a tak se vaše setkání zatím odkládá. Jestli závidíte jiným, že mají báječný vztah, nejste v souladu s vaší vibrační realitou, a tak se vaše setkání zatím odkládá.

Pokud vzpomínáte na vaše předchozí špatné vztahy a jimi si zdůvodňujete, proč chcete nebo potřebujete lepší vztah, shodujete se tím, co nechcete, a to, co chcete, se odkládá. Jestliže se však dokážete dostat do stavu, kdy se stále budete cítit dobře, dokonce aniž byste zažívali vztah, po němž toužíte, setkání s tím pravým partnerem je zaručené. Ve skutečnosti je dáno zákonem.

"Dokonalost" určitého partnera znamená, že tato osoba odpovídá všemu, oč jste během svého života žádali. Nalezení takového člověka však záleží na tom, zda jste se svými přáními v souladu. Nemůžete potkat dokonalého partnera na základě vědomí, že vám někdo takový chybí. Musíte najít způsob, jak přestat vysílat vibrace "chybějícího partnera".

Na základě vašich současných fyzických zážitků činíte různé volby a vysíláte nová přání. Přesně tak jste už před narozením vyslali určitá přání, jak by měl vypadat váš život. Tyto touhy nebo záměry mohly obsahovat určité specifické aspekty, například vaše umělecké nadání nebo cosi specifické, co jste zamýšleli činit. Takové tužby mohly obnášet i představu konkrétních lidí, s nimiž jste chtěli spolutvořit. Takovým lidem říkáte "spřízněné duše".

My však nepřikládáme představě spřízněných duší takový význam jako mnozí lidé, protože ve skutečnosti je v jistém smyslu vaší spřízněnou duší každý člověk, který žije spolu s vámi na této planetě. A tento pocit zvláštního propojení, po němž lidé tolik touží, ten extatický stav, při nemž se vznášíte v oblacích, ve skutečnosti není vyvolaný onou konkrétní osobou, ale spojením ve vašem nitru - spojením mezi vaším já a Já. Když vysíláte podobné vibrace, jako jsou vibrace vaší vnitřní bytosti, našli jste vlastně svou spřízněnou duši. Pokud si budete stále udržovat takovýto stav, budete přitahovat lidi, kteří budou maximálně vyhovovat vaší přirozené podstatě.

Myslete na to, co ve vztahu chcete a proč to chcete. Sledujte jiné lidi, kteří mají pěkné vztahy, a těšte se z jejich štěstí. Zaznamenávejte si pozitivní vlastnosti těch lidí, s nimiž trávíte svůj čas. Ve skutečnosti je jednou z nejrychlejších cest k nalezení úžasného vztahu, když si zvolíte něco (a vůbec to nemusí se vztahy souviset), co ve vás vyvolává dobrý pocit, a soustředíte se na to.

Když si připomenete, že z vibračního hlediska jste si už dokonalý vztah vytvořili, že na vás čeká ve vaší vibrační realitě, že vaším úkolem je teď už jen dávat pozor, abyste nevysílali opačné vibrace, a že k vám takový vztah musí přijít - pak přijde velmi rychle. Hlavním důvodem, proč se lidé nemohou okamžitě potkat se svým dokonalým protějškem, je jednoduše jen vnímání onoho faktu, že takového člověka ještě nepotkali, a vědomí nepříjemných pocitů, které kvůli tomu mají.

Často si připomínejte, že jste už splnili svou úlohu, ujasnili jste si, po čem toužíte, a vyslali jste svou raketu přání; připomínejte si, že Zdroj dohlíží na všechna vaše přání, že zákon přitažlivosti pořádá všechny okolnosti a situace, na jejichž základě dojde ke kýženému setkání. Myslete na to, že vaší jedinou úlohou je přestat činit cokoli, co brání vytouženému setkání. Pokaždé, když konáte cosi, co onomu setkání brání, máte negativní pocity. Když se cítíte osamělí, zatrpklí nebo netrpěliví, když závidíte nebo se bojíte, oddalujete ono setkání. Na vašem místě bychom si co nejčastěji připomínali, že už jsme si ujasnili, co si přejeme, a také o to požádali - takže naše dílo je hotovo, naše úloha skončena. Hotovo! A pak bychom na to mysleli už jen tak pro radost.

Jestliže vám pomyšlení na něco způsobuje radost a dává vám pocit štěstí - bez rozporuplné energie, kterou obnáší snaha vynutit si něco, co se ještě nestalo - vaše vibrace jsou čisté a silné a vaše dílo může bez překážek přijít.

* * *

Nahoru
 

- z knihy Klíč ke všem vztahům, Esther a Jerry Hicks

Zdroj textu: http://www.andelskydenik.blogspot.cz/2015/06/jak-si-najit-dokonaleho-partnera.html

 

Linka

 

Partneři duše

"Někdy se stává, že potkáte někoho, s kým se cítíte být obzvláště v rezonanci. A my jsme zjistili, a některé lidi překvapuje, když o tom poprvé slyší, že se to děje jak v případech, kdy ve vás někdo vyvolává hřejivé, příjemné pocity, že jste doma, tak i tehdy, je-li to někdo, kdo vás rozlítí a nahněvá. Protože někdy se váš partner duše již nachází ve stavu souladu a někdy ne, nebo je ve stavu souladu, ale vy v něm nejste. A tak, v závislosti na tom, kde se nacházíte v rámci celé emocionální škály, na vás pak působí tak, jak na vás působí.

Důvod, proč chceme, abyste o tom slyšeli, je ten, že když něco opravdu, opravdu, opravdu, opravdu, opravdu moc chcete, a přitom s tím nejste vibračně v souladu, působí to na vás hůř. Jinými slovy, když jede auto rychlostí 100 mil za hodinu a narazí do stromu, je to mnohem větší problém, než u auta, které jede rychlostí 5 mil za hodinu a narazí do stromu. A tak vám váš partner duše může připadat úžasný nebo naopak příšerný v závislosti na tom, jak daleko je každý z vás ve vztahu se sebou samým.

Vyšli jste tedy ze zdroje a skočili do tohoto těla a prožili zážitky, které jste si uložili do své vibrační úschovy. A tak, už když jste velmi, velmi mladí, již v prvním dni svého života, si vytváříte mezilidské vztahy a preference podle své vibrační úschovy.

Například Jerry a Esther se setkali později ve svém životě, setkali se v roce 1976 a od té doby jsou spolu. Ale oba dva si předtím v životě mnohé prožili. Zatímco žili odděleně, oba dva si prožili své vlastní zážitky s jinými lidmi i se samotným životem, které jim pomohly identifikovat, kým opravdu jsou. Každý z nich si vybudoval svou vlastní vibrační úschovu. A aniž by o tom věděli, Esther si vytvořila vibrační úschovu, která byla naprosto nebo téměř identická s tou, kterou si právě tvořil Jerry. Oba dva měli stejné vibrace a byli přitahováni tímtéž zdrojem energie. Když byli oba naplno tím, kým skutečně byli, jejich vibrace je přitahovaly k sobě. A tak oba dva začali individuálně naslouchat svému volání, následovali ho a skrze řetězec různých událostí se najednou sešli na stejném místě. A když se uviděli, řekli si: "Neznám tě? Jsi mi povědomý/á. Už nikdy nechci být bez tebe."

Zamyslete se tedy nad tím, co partner duše skutečně je. Je to o tom, že vy sami se dostanete do souladu s tím, čemu říkáte duše. Je to o tom, že se dostanete do souladu s tím, kým skutečně jste.

Ve spirituálním hledisku je druhý člověk partner vaší duše. Ale i co se týká hlediska vztahů, není to snad logické, že ten člověk, ten milenec nebo milenka, které vidíte jako partnery své duše, musí být vibračně kompatibilní s vaším srdcem, vaším jádrem, vaší samotnou podstatou a tím, kým jste se stali? Chceme, abyste porozuměli hlavně této věci: že to jediné, co potřebujete, abyste našli svého partnera duše, je být nejprve partnery své vlastní duši."

 

Autor: Abraham Hicks

Zdroj: http://www.andelskydenik.blogspot.cz/

Linka

 

Kdo je ten pravý/ta pravá?

Pokud chceme konečně opustit koloběh zklamání, je jediná možnost - dopřát si čas. Seznámit se s jiným člověkem, přiblížit se mu a přesto zůstat sám sobě věrný - tímto způsobem se může naše bytost plně rozvíjet.

Dopřát si čas neznamená nedat najevo žádný zájem nebo udržovat všechno ve sféře vzdušných zámků. Naopak. Musíme projevovat zájem. Dokonce velmi. Musíme stále více toužit poznat svého potenciálního budoucího partnera. Musíme chtít vědět, zda je naše vlastní volba skutečně také ta správná. Zda se vůbec k němu hodíme, než se mu odevzdáme. Měli bychom tedy s partnerem trávit spoustu času. Přitom se dá také nejlépe vypozorovat, zda s tím druhým chci být i mimo postel. Budu si s ním vůbec mít co říct?

Existuje ještě něco dalšího, co máme společné, kromě přání nebýt sám? Myslíme stejně, cítíme stejně? Máme stejný životní rytmus? Chápeme pod věrností a intimitou to stejné? S jakými zkušenostmi, přáními a touhami vstupuje do vztahu každý z nás? Chtěl by náš potencionální partner utvářet budoucnost právě tak jako my sami? Jak zachází se svými pocity, svěřuje se a umí naslouchat druhému? Také bychom neměli zapomenout pozorovat jeho stinné stránky. Každý nějaké má. Budeme s nimi umět zacházet? A důvěřujeme mu? I ve chvílích, kdy jsme slabí?

V každém partnerském vztahu totiž nastávají období, kdy se cítíme obnažení a bezbranní. Veškerý náš po léta hromaděný duševní odpad bude mít dříve či později vliv na náš život. Potom potřebujeme po boku někoho, kdo nás podpoří svým porozuměním a s kým se cítíme v bezpečí. A kdo nám nabídne jistotu, že nás okamžitě neopustí nebo nevymění. Máme pocit, že bychom se mu mohli ukázat takoví, jací jsme, i se svými temnými stránkami? A... počítá s námi vůbec? Jsme pro něj něco zvláštního? Jsme pro něj cenní a jedineční? Když spolu lidé tráví hodně času, když se opravdu doplňují, vyvíjí se z první zamilovanosti blízkost a hluboká sounáležitost. Stále více vnímáme svůj protějšek jako svou součást, jako báječné doplnění své vlastní osobnosti.

Objev sebe skrze něj.

Měli bychom poznat také jeho rodinu a představit mu svou vlastní. Tam se o něm dozvíme nesmírně moc. Vidíme, jak vyrůstal a co všechno pro něj rodina znamená. Všechno si vzal s sebou do života. Všechno může později vnášet do vaší malé rodiny. Pořádně se dívej, protože pokud to s partnerem myslíš opravdu vážně, budeš s jeho rodinou mnohem více konfrontován, než se nyní domníváš. Člověk by ale měl také pozorně sledovat sám sebe. Opravdu je to partner, se kterým chci být? Nebo se opět vynořuje pouze strach, že bez něj budu zase sám? Cítím se s ním lépe nebo hůř? Je s ním všechno lehčí nebo těžší? Je pro mě oporou nebo zátěží? Hledá si partnera pro život nebo jenom na chvilku? Když člověk nemá pocit, že se jedná o jeho "duševního partnera", měl by od něj dát ruce pryč. Jinak je konec nevyhnutelný.

Čím častěji se spokojujeme s málem, tím jsme nespokojenější, protože si nedopřejeme prožít velkou lásku. Nebyli jsme jí hodni. Ale to nejhorší nastane, až budeme mít neustále pocit, že nás opravdový partner minul, protože jsme na něj nečekali.

Partner po vašem boku může být ten nejbáječnější člověk, ale pokud se k sobě nehodíte, bude to pro vás oba peklo. Potom si budete jedině navzájem překážet a také si navzájem bránit v setkání se svým skutečným duševním partnerem.

Nahoru

* * *

- z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh

Zdroj: Fb stránka Svět zázraků

Linka

 

Partnerské soužití

Žít s partnerem vyžaduje před tímto krokem ještě jednu malou zastávku. Většina našich negativních předurčení se skrývá za tím, co jsme přejali od rodičů. Neseme je v sobě. jsou to naši vnitřní "démoni" či "duchové". Láska nás však přivádí do našeho jádra. Do jádra bytí, kde energii svých démonu uvolňujete a přeměňujete ji na energii, které dáte svobodu. Tím se uvolníte z osidel závislostí. Tahle cesta však vyžaduje množství odvahy. Číňané ji nazývají "skokem do dračích úst". Budete kousnuti. V této hloubce energie prožíváte však reálné události a nebo vzpomínky předků, jež už nemají žádný skutečný základ, stejně. A to je cesta přípravy pro partnerství. Je sice pěkná, ale taky děsuplná. A děs je jen zaražená energie v našem těle. Co s tím? Uvědomit si pohyb energie v celém svém těle. Rozpustit a odpustit všem nalezeným shlukům energie a tu která volně pluje vaším tělem, tak z ní a jen z ní stvořit svou duši. Jinak budete jen opakovat všechny zkušenosti předků, aniž jim i sobě nějak pomůžete. Jen zatížíte sebe a svého partnera zbytečnými emocemi, které nota bene ani nejsou vaše. A právě, čím více pomocí rozpouštění svých vnitřních démonů odcházíte z hladin rozbouřených emocí do svého nitra, do své duše, tím více se svobodně přibližujete ke svému partnerovi.

Autor: MZZ

Zdroj textu: FB stránka Hieros Gamos - Spojení Protikladů: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=552482841522913&set=a.396249163812949.1073741828.393865100718022&type=1&theater

 

Linka

 

Ovládání: Pokud mě miluješ, uděláš to po mém

Pokud mě miluješ, uděláš to po mém!  Tohle jsou nebezpečná slova, která vycházejí z nebezpečného postoje. Je pouze otázkou času, kdy nás skolí zármutek, plynoucí z toho, že jsme tato slova používali, nebo si je dokonce i mysleli. Představují jednu z podob emocionální manipulace a vydírání, jež svědčí o tom, že uděláme cokoliv, abychom dosáhli naplnění svých potřeb. Chyba číslo jedna, které se ve vztazích dopouštíme, spočívá v tom, že si myslíme, že náš partner je tady na Zemi proto, aby se staral o naše potřeby - a to tak, jak si přejeme my. V takové situaci se necítíme ublížení, odmítaní ani zarmoucení, dokud někdo neodmítne hrát podle scénáře, který jsme pro něj napsali, anebo neodmítne udělat, co jsme pro něj naplánovali. Častokrát svému protějšku samosebou žádný scénář nikdy nedáme ani mu nesdělíme, co by musel udělat, aby nám tím přinesl štěstí. Mylně se domníváme, že kdyby nás partner doopravdy miloval, uměl by nám číst myšlenky, a my bychom mu nemuseli říkat, co chceme či potřebujeme. Tohle je recept na katastrofu.

Ovládání je způsob, jak se snažíme ostatní přimět, aby jednali podle našeho přání. Když ostatní ovládáme, pokoušíme se zabránit tomu, aby se někomu z nás ublížilo. Používáme různých donucovacích metod, abychom dosáhli svého a aby náš vztah zůstal v bezpečí. Je to zastřená forma šikany, ačkoliv nás s partnerem navzájem tak neodcizuje jako manipulace. Typické je, že naše snaha přimět ostatní, aby se chovali tak, jak chceme, se obrací proti nám, protože ovládání plodí odpor a ten je spouštěcím mechanismem mocenského zápasu. Ovládání je chybný způsob, jak se snažíme vyrovnat se strachem. Je to pravý opak důvěry a sebedůvěry, a když někoho ovládáme, zavíráme dveře před komunikací, přičemž komunikace je základním kamenem každého dobrého, šťastného vztahu. Podle toho, do jaké míry partnera ovládáme, lze určit, jak hluboko jsme do svého nitra pohřbili zármutek. Ovládání je kompenzace, jež se pokouší předejít budoucímu zármutku. Bohužel zpravidla zapříčiní vznik mocenského zápasu, z něhož se rodí zármutek.

Ve vztahu, kde ovládání s úspěchem zabraňuje tomu, aby se zármutek ukázal v pravém světle, pak vzniká nuda. Když k tomu dojde, buď se s danou situací smíříme, anebo ze vztahu vycouváme, protože se nudíme. Ve vztahu dojde možná ke změně v důsledku ovládání, ale tato změna bude falešná: hnací sílu, uvádějící do pohybu nás či vztah, jsme nezměnili. Když se s danou situací smíříme, nedosáhneme žádné zásadní transformace, díky níž by se náš vztah dostal do další roviny důvěry a léčení, a oba máme pocit, jako bychom prohráli. Když ze vztahu vycouváme, staré zármutky vyplouvají na povrch, dokud nezačneme být tak nezávislí, že už se nás to po citové stránce nijak nedotýká. Ale jestliže nejsme po citové stránce zainteresovaní, omezujeme smysl a možnosti našeho vztahu.

Spousta z nás je na manipulaci a ovládání všeho druhu tak citlivá, že když se nás kdokoli pokusí přimět, abychom se chovali podle toho, jak chce on, reagujeme nezávisle už jen proto, abychom mu ukázali, že se nedáme spoutat. Tohle nezávislé chování, jež vychází ze zármutku, však bohužel vede ke vzniku zármutků dalších.

* * *

Podstata zármutku
Pokud k ovládání ostatních používáme svou sílu, nezávislost či emocionální vydírání, chystáme porážku sami sobě; výsledkem snahy o ovládání ostatních není nic jiného než mocenský zápas.

Podstata léčení
Zaujeme-li postoj zaměřený na léčení, každou bolestnou situaci a z ní vyplývající emocionální reakci můžeme použít jako příležitost, abychom si uvědomili další stupeň spojení s partnerem. Problém lze řešit tím způsobem, že se vrátíme tam, kde se odloučení objevilo, a znovu vybudujeme ztracené spojení.

Léčivý návrh
Pokaždé, když někdo kolem tebe emocionálně reaguje, připusť, že je to volání o pomoc. Ačkoliv je takové chování nepříjemné, je to signál, že raněné dítě v nitru toho člověka se doprošuje lásky. Pokaždé, když vypluje na povrch tvá vlastní bolest, komunikuj o ní vyzrálým způsobem, který ti zajistí partnerovu podporu - je to účinnější, než kdybys ho tyranizoval anebo používal svých emocí jakožto zbraní.

Rozhodnutí pro léčbu
"Požádám nebesa, aby mi pomohla v každé situaci, která je pro mne či pro lidi okolo bolestná. Jsem odhodlaný otevřít se vůči inspiraci, jež ke mně přichází."

Léčivá cvičení
Mysli na chvíle, kdy jsi na nějakou situaci zareagoval až přehnaně. Co jsi přitom cítil? Jaké staré vzorce tvého života se v této reakci odrážely? Jaké představy o vlastní osobě jsi takhle přiživoval? Koho ses snažil ovládnout? Co jsi od něho chtěl? Jaký cíl tyhle tvé negativní představy o vlastní osobě měly? Jakou výmluvu ti poskytly? Jaká situace pravděpodobně stála u kořenů toho všeho?
Představ si sám sebe v oné původní situaci, kterou sis vybavil. V této scéně znovu vybuduj vazbu mezi sebou a druhou zúčastněnou osobou či osobami: představ si, že se s ní nebo s nimi spojuješ prostřednictvím světelného paprsku. Sleduj, jak tento paprsek znovu propojuje tvůj střed se středem toho člověka. Nyní si tu scénu přehraj znovu tak, aby se odvíjela za přítomnosti nově navázaného spojení, zatímco vy si vyměňujete dary, jež si máte vzájemně nabídnout. Vždycky, když mezi sebou znovu vybudujeme vazbu, znovu se k nám vrací ona část našeho srdce, která se rozbila, a my jdeme vstříc vyléčenému srdci, jež beze zbytku dává.

Nahoru

* * *

- z knihy Milovat z celého srdce, Chuck Spezzano

Zdroj textu: FB stránka Svět zázraků: https://www.facebook.com/notes/sv%C4%9Bt-z%C3%A1zrak%C5%AF/ovl%C3%A1d%C3%A1n%C3%AD-pokud-m%C4%9B-miluje%C5%A1-ud%C4%9Bl%C3%A1%C5%A1-to-po-m%C3%A9m/303678553053057

 

Linka

 

Jak skoncovat s minulými vztahy

Lidé zůstávají se svými expartnery nejrůznějšími způsoby neustále spojeni. Poutá je například pocit viny, lítosti nebo zloby, a všechna tato přetrvávající pouta fungují jako vážné překážky pro nový vztah. O zlobě jsme už mluvili, ale právě tak se s bývalým partnerem potřebujete znovu spojit a přinejmenším nabídnout upřímnou omluvu, máte-li vůči němu silné pocity viny nebo vám je něco pořád líto. Je-li to jen trochu možné, udělejte maximum pro to, abyste napravili, co jste pokazili. Lidé obyčejně strašně podceňují, jak moc je brzdí špatné svědomí. Smůla při hledání nového partnera je jen jedním z příznaků působení těchto spodních proudů.

Ať už vás k bývalému partnerovi váže výčitka, vina či lítost, je třeba s tím nejprve skoncovat, dát sbohem všem negativním postojům, a pak teprve můžete přistoupit k pozitivněji laděné části ukončení předchozího vztahu.

Nejlepší způsob, jak se vyrovnat s někdejším vztahem, je najít něco, co na něm dokážete ocenit. Jen tak se osvobodíte natolik, abyste v budoucnu mohli přijmout spřízněnou duši.

Jak nejlépe ukončit předchozí vztahy:

  • Vytvořte si seznam všech bývalých partnerů, zaneste do něj i svého rodiče opačného pohlaví.
  • Vypište si všechny pozitivní věci, které vám každá z osob na seznamu dala a za něž jí můžete být vděční. Třeba vás někdo z nich něco naučil nebo vás v něčem podpořil. Berte v úvahu i takové položky, které normálně považujete za samozřejmé. Rodič vám dal například život, což je největší ze všech darů.
  • Probírejte se těmi dary minulých vztahů a probouzejte při tom v sobě pocit opravdové vděčnosti. Nechte ho na sebe působit tak dlouho, jak to půjde.
  • Věnujte svým bývalým protějškům a rodičům přání všeho nejlepšího do budoucnosti.

 

Lidé, kteří tímto cvičením prošli, například říkají:

  • "Přestože nám manželství nefungovalo, máme dvě úžasné děti, které z celého srdce miluji."
  • "Bývalá žena mi pomohla nastartovat kariéru."
  • Předchozí partner mě seznámil s člověkem, který se mi stal velmi důležitým přítelem."

Přepadnou-li vás ještě někdy špatné pocity z některého z předchozích vztahů, vraťte se ke svému seznamu darů a pořád dokola si připomínejte pocity vděčnosti. Neobviňujte se ani, že jste třeba v některém ze vztahů zůstali příliš dlouho - za daných okolností a při svém tehdejším stupni zralosti jste prostě dělali to nejlepší, co jste uměli.

Myslet na to, co dobrého vám někdejší vztah přinesl, pomáhá i tehdy, kdy bývalého partnera či partnerku pořád ještě "chcete zpátky". Pokud opravdu dovedete ocenit, co vám dal/a, snadněji přijmete jeho či její rozhodnutí vydat se vlastní cestou.

Máte-li se však doopravdy soustředit na pozitivní aspekty někdejších vztahů a přát svým expartnerům do budoucnosti všechno nejlepší, bude to chtít jistou sebekázeň. V případě potřeby si pročítejte seznam přínosů tak často, jak to jen půjde, a vždy se nad ním snažte obnovit pocity vděčnosti. Uvědomte si, že jen pozitivní postoje vás osvobodí natolik, abyste si mohli dělat, co budete chtít. To, co vás svazuje, jsou vaše vlastní negativní emoce - zloba, zahořklost, sebeobviňování a lpění. Já nejsem jediná, kdo musel nejdřív sebrat veškerou odvahu, zavolat bývalému příteli, říct mu pár přátelských slov na usmířenou, a uzavřít tak působení vlastních negativních pocitů, abych teprve poté mohla najít své štěstí. Viděla jsem tímto podivuhodným procesem projít spoustu dalších lidí. Jakmile se zbavili svých břemen, vyrazili vpřed mohutnými skoky.

* * *

- z knihy Vaše spřízněná duše, Tara Springett

zdroj: https://www.facebook.com/notes/sv%C4%9Bt-z%C3%A1zrak%C5%AF/jak-skoncovat-s-minul%C3%BDmi-vztahy/598028720284704

Nahoru

 

Linka

 

Úskalí vztahů typu "Lepší než nic"

Při hledání spřízněné duše jsou velkou překážkou vztahy, které člověk uzavírá, protože mu připadá, že je pořád lepší něco než nic. V takovém vztahu člověk svého partnera sice nijak zvlášť nemiluje, ale aspoň se necítí tak sám.

Přestože toto uspořádání může být nakonec docela vyhovující, není "lepší než nic". Ve skutečnosti je horší než nic. Žijete-li s někým, kdo vás nemiluje celým srdcem a netouží po vás celou duší, žijete s permanentní rušičkou své sebedůvěry. A samozřejmě stejně "sloužíte" i svému protějšku.

Ve vztahu typu "lepší než nic" si partneři navzájem neustále vyměňují zprávy o tom, že nejsou dostatečně přitažliví a lásky hodní. A je jen otázkou času, kdy si tuto zprávu vezmou za svou, a skutečně se méně přitažlivými, méně lásky hodnými stanou. To je přirozeně horší než žít sám a trávit čas zkoumáním vlastního vnitřního bohatství a obohacujícím stykem s dobrými přáteli.

Mají-li se vyhnout vztahu "lepší než nic", musí si mnozí z nás svatosvatě slíbit, že zůstanou věrní svým nejhlubším přáním a budou hledat jen spřízněnou duši, se kterou budou moci štěstí a spokojenost sdílet na všech úrovních. Tak vysokého cíle mohou ovšem dosáhnout jen tehdy, vyvarují-li se vztahů s tím "druhým nejlepším".

Zůstávat raději sám než vstupovat do vztahů typu "lepší než nic" může být pro někoho hrozivá představa, podíváme se na ni proto později podrobně. Nechápejte mě ale špatně, nenabádám vás žít v celibátu, dokud nenajdete vysněného partnera. Právě naopak, umět si patřičně užít člověku prospívá, podporuje to radost ze života a v neposlední řadě i přitažlivost. Nicméně vytvářet si závazky k někomu, a přitom tajně pošilhávat po někom lepším znamená budovat si vážnou překážku na cestě za spřízněnou duší.

Jednak to není zrovna fér a jednat to pořádně škodí vašemu sebevědomí, protože tím někomu umožníte, aby se k vám choval s menší láskou, než s jakou si přejete. Pokud se zapletete s někým, kdo není vaše spřízněná duše, přiznejte to. A pokud dotyčná osoba souhlasí, můžete se stát přáteli a sdílet tolik intimity, kolik vám oběma bude příjemné.

* * *

- z knihy Vaše spřízněná duše, Tara Springett

zdroj: https://www.facebook.com/notes/sv%C4%9Bt-z%C3%A1zrak%C5%AF/%C3%BAskal%C3%AD-vztah%C5%AF-typu-lep%C5%A1%C3%AD-ne%C5%BE-nic/598077540279822

zdroj fotky: Public domain: http://www.freeimages.com/photo/1111676

Nahoru

 

Linka

 

TŘI DRUHY LÁSKY – nádherné vysvětlení dnešních vztahů

1. “ Láska jestliže “

První typ lásky je pro mnoho lidí jediný, jaký vůbec znají. Nazývám tuto lásku „láska jestliže“. Tuto lásku můžeme přijímat nebo dávat, pokud jsou splněny určité požadavky. Musíš něco udělat, aby sis takovou lásku zasloužil. “Jestliže budeš hodné děťátko, tatínek tě bude mít rád.” “Jestliže uspokojíš mé očekávání jako milenec…” “Jestliže vyhovíš mým představám…” “Jestliže se se mnou vyspíš…” – budu tě mít rád. Rodiče často učí své děti tomuto druhu lásky, když jim říkají: “Jestliže budeš mít dobré vysvědčení…, jestliže se budeš přátelit s těmi a těmi dětmi…, jestliže se budeš oblékat a chovat tak a tak…, budeme tě mít rádi.” V tomto případě je láska nabízena výměnou za něco, co si druhá strana přeje. Motivace takové lásky je v podstatě sobecká. Jejím účelem je získat něco výměnou za lásku. Láska “jestliže” je jako lákadlo na provázku, které může kdykoliv zmizet. Jsou-li plněny podmínky, všechno je v pořádku. Jakmile se začneš zdráhat – nevyhovíš požadavkům na sex, nechceš souhlasit s tím či oním – láska je ta tam. Je to politováníhodné, že láska, která si klade podmínky, téměř vždy sama sebe zničí, protože dříve nebo později jeden z partnerů nebude stačit plnit požadavky druhého. Mnoho manželství se rozpadá, protože byla založena na tomto typu lásky. Manžel nebo manželka zjistí, že je zamilována nikoli do svého skutečného partnera, ale do vysněné, neskutečné, zromantizované představy. Když časem zjistí, jaký její partner ve skutečnosti je, nebo přestanou být plněna očekávání, “láska jestliže” se často obrátí v zášť, a ostatní lidé se možná nikdy nedoví proč.

 

2. “ Láska protože “

Druhým typem lásky (a myslím, že na základě tohoto typu lásky se vdává a žení nejvíce lidí) je láska, kterou nazývám „láska protože“. Touto láskou je člověk milován pro něco, čím je, co má nebo dělá. Jinými slovy, tato láska vzniká na základě určitých hodnot nebo kvalit partnera. Tato láska vlastně říká: “Miluji tě, protože jsi hezká.” “Miluji tě, protože jsi bohatý.” “Miluji tě, protože mi poskytuješ bezpečí.” “Miluji tě, protože jsi jiný než všichni ostatní, protože jsi oblíbený nebo slavný” apod. Možná znáte nějakou ženu, která miluje určitého muže, protože je to výborný sportovec. Na někoho jiného než na absolutní jedničku by se ani nepodívala. Je zamilována nikoli do něj, ale do jeho postavení a popularity. Častokrát mi lidé říkají: “Tato – láska protože – se mi docela líbí. Chci být milován pro to, co jsem, pro konkrétní kvality a hodnoty, které mám. Co je na tom špatného?” Možná, že nic. Každý z nás chce být milován pro něco ve svém životě. Určitě je lepší dát přednost této lásce před “láskou jestliže”. “Lásku jestliže” si musíme zasloužit, a to mnohdy vyžaduje spoustu úsilí. Pokud nás někdo miluje pro to, co jsme, je to pro nás mnohem pohodlnější. Víme, že něco v nás nebo na nás je hodno lásky. Žijeme-li však v takovém vztahu, brzy na tom nebudeme lépe než ti, kdo si musejí svou “lásku jestliže” zasloužit. A to není příliš pevný základ pro manželství ani pro jakýkoli jiný trvalý vztah. Považme například problém konkurence. Co se stane, objeví-li se někdo, kdo vykazuje žádané kvality ve větší míře? Představ si, že jsi má žena a tvoje krása je důvodem, proč tě tvůj muž má rád. Co se stane, když se “na scéně” objeví krásnější žena? Pokud je láska tvé přítelkyně nebo manželky založena na tvém platu nebo na tom, co je za něj možno koupit, co se stane, když ztratíš práci nebo nebudeš-li schopen z nějakých důvodů vydělávat tolik jako dříve? Nebo co se stane, když se objeví někdo, kdo má víc peněz nebo lepší schopnosti je vydělávat? Vyřadí tě taková konkurence? Ohrozí tvůj vztah? Pokud ano, je to typický příklad “lásky protože”. S tímto druhem lásky se pojí ještě další problémy. Je zjištěno a platí to pro většinu z nás, že každého z nás tvoří vlastně dva lidé. Za prvé je to ta podoba, kterou ukazujeme světu– takový, s jakým se setkává veřejnost. A pak existuje ta naše druhá stránka, osobnost, kterou opravdu zná jen velmi málo lidí, pokud ji vůbec někdo zná.

Ze svých poradenských pohovorů s lidmi, kteří prožívají “lásku protože”, jsem zjistil, že bud’ jeden nebo oba partneři se opravdu bojí, aby ten druhý nepoznal jací tam hluboko uvnitř ve skutečnosti jsou. Velmi se obávají, že až jejich partner pozná pravdu, budou méně přijímáni, méně milováni nebo možná úplně odmítnuti. Před časem jsem na toto téma hovořil se skupinou studentů. Jedna ze studentek se najednou rozplakala. Bývala krásná a byla zasnoubená. Po automobilové nehodě však zůstala její levá tvář ošklivě zjizvena. Hodně jí pomohla plastická operace, ale její vztah nebyl nic než “láskou protože”. Její srdce naplnily nejistota a strach, nakonec se její známost “zhroutila”. Byl to klasický příklad “lásky protože”. Ta vlastně říká: “Miluji tě, chci tě, protože…” Mnohé lásky, které jsme v životě poznali, jsou láskami tohoto typu. Tento druh lásky v nás vždycky vyvolá pochybnosti, jak dlouho vydrží.

 

3. “ Miluji tě a tečka “

Naštěstí však existuje ještě jiný druh lásky, láska zářivá a krásná. Přál bych každému, aby ji prožil. Je to láska bez podmínek. Tato láska vlastně říká: „Miluji tě, nehledě na to, jaký možná v jádru jsi. Budu tě milovat, ať se s tebou stane cokoli. Nemůžeš udělat nic, co by ohrozilo mou lásku. Miluji tě a tečka.“ Láska “miluji tě a tečka” není slepá. K tomu má daleko. Tato láska může svůj objekt znát velmi dobře. Zná jeho nedostatky a chyby. Naprosto beze zbytku ho přijímá, aniž by za to cokoli požadovala. Tuto lásku si není možno nijak zasloužit. Nemůžete udělat nic, aby byla větší. Nemůžete ji ničím odvrátit. Není na nic vázaná. Od “lásky protože” se liší tím, že nevzniká na základě nějaké přitažlivé kvality milované osoby. Touto láskou můžeme milovat i naprosto bezvýznamné osoby tak, jako by měly nekonečnou hodnotu. Tuto lásku jsou schopni prožívat jen úplní a zralí jedinci, kteří nepotřebují ze životních vztahů stále jen brát, aby zaplnili prázdná místa ve své vlastní osobnosti. Zralé osobnosti nic nebrání v tom, aby do vztahu dávala, aniž by za to něco požadovala. Aniž si to možná uvědomuješ, tato láska je pro nás důležitější než cokoli jiného. Pokud zrovna teď neprožíváš takovou lásku, pravděpodobně doufáš, že jednou ji prožiješ, nebo se rád vracíš k dobře střežené vzpomínce na dobu, kdy jsi takovou lásku zakoušel. Život bez vztahu, který takovou lásku alespoň připomíná, vede v posledku k beznaději. Láska “miluji tě a tečka” je vztah, do kterého investujeme. Tato láska se nemůže dočkat, až bude moci něco dát. Ostatní dva druhy lásky se nemohou dočkat, až něco získají. “Miluji tě a tečka” znamená “dávám”, dobrovolně dávám sebe sama. A v tomto vztahu není místo pro obavy, nejistotu, nátlak, závist nebo žárlivost. Spousta kluků namítne: “Kdybych měl svou dívku rád bez ohledu na to, jak vypadá a co dělá, nebude se zanedbávat?” A víš, že ne? Taková láska je láska, ve které dáváme. Je to vlastně Boží láska působící v člověku. Je tak přívětivá, krásná a tak neodolatelná, že dokáže z druhého “vytáhnout” to nejlepší. Vyvolává v tom druhém tvořící změny. Tyto změny nevyžaduje, jsou jednoduše přirozenou reakcí na bezpodmínečnou lásku. Moje manželka mě takto miluje, před ní nemusím nic hrát. Její bezpodmínečná reakce ve mně vyvolává přirozenou touhu být takový, jaký bych podle ní být měl. Ne, že bych takový být musel, ale já takový být chci. Je to přirozená reakce na lásku “miluji tě a tečka”, kterou mne miluje. Kterou ze tří jmenovaných druhů lásky si vybereš? Velmi málo lidí si záměrně vybírá “lásku jestliže”. Ta vyžaduje nepřetržité a nekonečné úsilí. Zůstávají další dva typy lásky. Je překvapující, že hodně lidí volí “lásku protože”. Možná, že být milován tímto způsobem je lichotivější. Být milován pro to, co jsem nebo co mám, je uspokojující. Podporuje to vaše sebevědomí. Je to však křehká stavba, která nakonec ničí sama sebe.

Tajemství skutečné lásky je ve třetím typu lásky – “miluji tě a tečka”. Není příliš běžný, protože jediným trvalým zdrojem této lásky je sám Bůh. Žádný člověk nemůže důsledně milovat touto láskou, aniž by v něm nepřebýval Boží Duch a nevedl ho. A Bůh nezištně vkládá tuto lásku do srdce každého člověka, který je ochoten přiznat, že o to stojí a že potřebuje Boží pomoc, aby dokázal takovou lásku projevit. Proč je tato láska tak vzácná? Proč je takovým tajemstvím? Protože se nesnáší s lidskou pýchou. Neradi přiznáváme, že nedokážeme být vlastní silou a vůlí tím, čím chceme. Nejraději bychom zapomněli na tuto lásku “miluji tě a tečka”, protože vyžaduje kázeň a sebeovládání. Vyžaduje, abychom brali své emoce a tělesné touhy tak, aby nám sloužily, a ne tak, abychom my sloužili jim.

Úryvek z  knihy „Lásku dát, lásku brát“ – Josh McDowell a Paul Lewis


Nahoru

 

 

Linka

 

Jak ustát rozchod s karmickým partnerem?

Jak ustát rozchod s karmickým partnerem? Jak se rozejít v klidu, s vděkem, bez obviňování a bez výčitek?

Vztah s karmickým partnerem se dá přirovnat k jízdě na horské dráze – vztah je vše, jen ne poklidný nebo vyrovnaný.  Dá se říci, že tento vztah je velmi bouřlivý. U vás doma to nemusí vypadat jako v italské domácnosti, přesto to ale mezi vámi může takříkajíc vřít.

Proč se tak děje?
S karmickým partnerem jste si silná zrcadla. Partner Vám zrcadlí vás samé, a dost často vám zrcadlí něco, co ještě nemáte zpracované. Můžou to být například nezpracované rodinné vztahy. Mě partner zrcadlil mého otce, já svému partnerovi jeho maminku. A nemusím vám jistě říkat, jak reagujeme na to, co vidíme v druhém a nechceme si připustit, že to je vlastně náš problém.  Dokážeme pak hodiny lamentovat nad tím, jak se náš partner chová a co vše dělá špatně, a přitom si nechceme připustit, že se celou dobu rozčilujeme nad sebou samými.

Už není dál, co si zrcadlit
Pokud jste došli do fáze, kdy si nemáte dál, co zrcadlit, může vlastně tento vztah dojít do dvou fází. Můžete přejít do vztahu duchovního, a z vás se stávají duchovní partneři nebo můžete přejít do fáze rozchodu.

Rozchod – čas se rozloučit
Možná jeden z vás cítí, že si nemáte, co dál předávat, že jste se zastavili a stojíte na místě. A pokud se váš vztah neposunul na úroveň duchovního partnerství, cítíte, že rozchod se stává nevyhnutelným. Máte pocit, že musíte jít dál. Váš partner byl po celou dobu vaším největším učitelem, ale zdá se, že lekce byly probrané, vy jste je pochopili, a tak je čas se s vaším učitelem rozloučit a jít dál.

Váš partner byl ten, kdo se rozhodl ukončit váš vztah?
Honí se vám v hlavě tyto myšlenky? „Proč? Proč mi to jen udělal? Nejsem pro něj dost dobrá. Nikdy mě nemiloval. Najde si někoho lepšího, než jsem já.  Co bez něj jen budu dělat? Co si teď sama počnu?"

Než se začnete litovat, než začnete partnera obviňovat a vyčítat mu všechno možné i nemožné, pokud cítíte, že to ve vás vře a že byste řekla věci, kterých byste možná později litovala…zavřete se doma a buďte sama alespoň do té doby, než vás přejde to nejhorší. Pak se s partnerem můžete vidět a ukončit vztah i z vaší strany, do té doby, se s ním však raději nevídejte.

Plakejte – uvolněte všechnu bolest
Udělejte si koupel a proplakejte všechno napětí, všechna ta bolest musí ven. Plakejte, nezadržujte váš pláč, nezadržujte své emoce, vše to prožijte. Nesnažte se být silná, zavřete se doma, buďte sama a plakejte.

Nejsem oběť
Přestaňte ze sebe dělat oběť. Přestaňte se litovat. Přestaňte si myslet, že vše se děje jen kvůli vám. Uvědomte si, že uvnitř vás se ukrývá velká síla. Uchopte tuto sílu a začněte těžit ze situace, která se vám nyní jeví jako nepřekonatelná.

Meditujte
Pravidelně meditujte, pomůže vám to se ukotvit a dostat se k sobě samým. Pomůže vám to v tom vidět věci jinak a možná pochopíte, proč se věci dějí právě takto.

Bojíte se samoty
Byla jste na svém partnerovi závislá? Bojíte se samoty? Berte to jako velikou příležitost k tomu začít být svobodná. Berte to jako příležitost k osobnímu růstu, k tomu stát se ženou, ženou bohyní. Naučte se být ráda sama se sebou, naučte se milovat samu sebe. Užívejte si každou volnou chvíli, kdy jste sama se sebou a pracujte při tom na svém sebevědomí.

Vím, snadno se to píše, ale jak to v tomto stavu zavést i do praxe? Nikdo po vás nechce zázraky. Pokud jste zrovna ten typ, který nikam nechodí sám, ať už je to do kina, do parku nebo do restaurace – začněte to dělat, naučte se to. Zprvu vám to možná bude nepříjemné, ale zkoušejte to a časem vám bude připadat pošetilé, jak jste se mohla stydět a obávat chodit kamkoliv sama.
Začněte chodit do parku a procházejte se, nebo si sedněte na lavičku a čtěte si. I to prozatím úplně stačí.
Uvidíte, jak se vám venku pročistí hlava a hlavně potřebujete se soustředit sama na sebe, na jiné myšlenky, než na to, jak si váš partner užívá bez vás, jak jste nedokonalá. 

Mějte ráda sama sebe
Začněte mít ráda samu sebe, začněte pracovat na své sebelásce. Uvědomte si, že váš partner neukončil vztah proto, že jste ošklivá ani ho neukončil proto, že nejste dost dobrá. Uvědomte si, kdo tohle říká? Je to vaše ego, vaše mysl – sama velmi dobře víte, že vše je z pohledu vašeho partnera. A pokud on hledá pro sebe něco lepšího? Tak mu to přejte! Ale to přeci pořád neznamená, že vy jste špatná, že nejste dost dobrá!

A zase meditujte
Ano, meditace pomáhá, meditace je lék. Zameditujte si na téma: „Proč jste byli spolu? A Proč to skončilo?“ Mohou, vám tam vyvstanou zajímavé skutečnosti, které ale stejně někde hluboko uvnitř už dávno víte.

Odpustit a nechat jít
Odpouštějte svému partnerovi – odpouštějte mu vše, co uznáte za vhodné. Odpusťte mu všechnu bolest, kterou vám kdy způsobil. Posílejte mu lásku a přejte mu v životě štěstí. A naposled? Pouštějte, nechte ho jít, odstřihněte to lano, které vás k němu drží.

Nový začátek
Uvědomte si, že pro vás to znamená nový začátek. Máte otevřené všechny cesty, tolik se toho můžete naučit! Nejste již ničím spoutána, konečně se můžete naučit být sama sebou, být svobodná, být sebevědomá, naučit se být ženou – bohyní. Uvidíte, že tento den by neměl být brán jako den smutku, ale měla by to být oslava, oslava novým dnům a novým začátkům. Zkuste se na to dívat takto.

Naše bolest spočívá v tom, že se věcí držíme, lpíme na nich a nedokážeme je nechat jít, nedokážeme být bez nich. Lpíme na věcech a na minulosti. A proto tolik trpíme, když nás opouštějí, proto tolik trpíme, když minulost končí a my máme udělat krok k novému začátku. Bojíme se toho, protože si to neumíme vůbec představit, a tak se zuby nehty držíme své minulosti a nechceme, aby to skončilo. Přestanete-li lpět na minulosti, vaše bolest se zmírní, nebude to pro vás konec, ale budete vše vnímat jako začátek, jako velikou příležitost.

Ukončete vztah i za vás
Váš partner se ke konci vztahu vyjádřil – udělejte to samé. Až budete vědět, že stojíte nohama pevně na zemi, že jste již dostatečně uzemněná a pochopila jste, že nejste oběť, sejděte se s partnerem a rozlučte se s ním.

Připravte se na to, že tohle už je definitivní. Domluvte se na tom, že si vrátíte všechny věci a věřte, že tohle je už opravdové. Rozejděte se s ním. Obejměte ho a přitom mu přejte všechno štěstí, přejte mu lásku, přejte mu ať potká někoho s kým bude opravdově šťastný, přejte mu, ať se mu vydaří vše po čem kdy toužil. Buďte laskavá, uvědomte si, že i on o někoho přichází, že i on se musí vypořádat s touto vaší společnou minulostí.
Odejděte jako žena… a kráčejte do nových dnů, nových začátků a snad i do náruče duchovního partnera.

Nepsat, nevolat

Je Vám smutno? Dolehla na vás samota? Máte špatný den? Nehledejte útěchu u svého bývalého partnera. I kdyby vás to stokrát nutilo – nepište mu a nevolejte. Buďte samostatná a věřte, že víru ve svůj život máte ve svých rukou, už nikdy více ji nevkládejte do cizích rukou, do rukou vašeho partnera. 

 

Pokud se vám cokoliv z výše uvedeného nedaří, buďte k sobě laskavá a tolerantní. Napsala jste partnerovi vyčítavý vzkaz, dobře – neobviňujte se za to, jen si uvědomte, že jste tak učinila a až budete chtít psát další a další, uvědomte si, co děláte. Zkuste raději meditovat…


Autor: www.otevrisrdce.cz Článek je možné sdílet v jeho nezměněné podobě, pokud bude připojeno jméno autora, zdroje, aktivní odkaz na tento článek a celá tato poznámka. Díky!

 

Nahoru

TOPlist