Pozitivní myšlení‚ životní cíl

 

Linka

 

V každém neštěstí je ukryto i štěstí

Soren Kierkegard: Život žijeme dopředu a chápeme pozpátku. 

Když muž dostane od ženy košem, jak to asi bude vnímat? Je to štěstí nebo neštěstí? Když nezískáme byt, který se nám líbí, nebo nám někdo před nosem vyfoukne pracovní místo, je to štěstí nebo neštěstí?
Většina z nás by takovou situaci označila spíše jako neštěstí, jako do nebe volající nespravedlnost, ptala by se, proč mu osud nepřeje, a spojila si to s velmi negativními pocity. Můžeme ale opravdu vědět, že to znamená neštěstí?

Mnohé z toho, co nejdříve vypadalo jako neštěstí, se později ukázalo jako obrovské štěstí.

Jeden mladý muž vyprávěl o jedné události ve svém životě, která se ani nehodí do naší představy o štěstí. Vyprávěl o tom, že po dlouhém hledání našel svůj vysněný byt a měl ho už dokonce slíbený od majitele - ale krátce před podepsáním smlouvy získal byt někdo jiný. Měl slzy na krajíčku, zlobil se, bojoval o něj, ale nebylo to nic platné. Musel se se svým vysněným bytem rozloučit a spokojit se s jiným. A přesto to dnes vidí jako jednu ze šťastných náhod, které ho kdy potkaly, jako dar z nebes! Ve svém novém bytě, který byl na hony vzdálen původnímu, krásnému bytu, potkal už v den stěhování ženu, která ho pozvala na kávu, poté do postele a následně do svého života. Ukázalo se, že je to pro něj ta pravá, stejně duševně naladěná partnerka, se kterou je neskonale šťastný. Ještě dnes děkuje osudu, že svůj vysněný byt tenkrát nedostal.

Jinému muži, který se zúčastnil jednoho z mých seminářů, se nepodařilo získat vysněné místo, přestože byl mnohem kvalifikovanější než ostatní uchazeči. Proti své vůli musel přijmout jiné místo. Ačkoliv byl zpočátku nespokojený a měl pocit, že se mu osud postavil do cesty, vybudoval si v nové firmě kariéru a zastává dnes vedoucí funkci. Dostává se mu úcty a uznání a jsou mu přidělovány nejobtížnější úkoly. Cítí se tam v podstatě zcela spokojený. Ale s osudem se smířil až tehdy, když se dozvěděl, že firma, u které chtěl tenkrát pracovat, vyhlásila konkurz a propustila všechny zaměstnance. Dnes vidí vše pozitivně a zdůrazňuje, jaké měl štěstí. Ačkoliv to pár let trvalo, než se smířil s touto životní ztrátou, nakonec se ukázalo, že tehdejší odmítnutí bylo pro něho velkým štěstím.

Jedna žena středního věku mi vyprávěla, že krátce předtím, než měla odjet na delší cestu do zahraničí, měla autonehodu a musela být hospitalizována. Pohmoždění žeber, které utrpěla, nebylo vážné, ale ne už malý nádor, který byl při vyšetření odhalen. Naštěstí. Zakrátko by nemoc byla v příliš pokročilém stadiu. Díky nehodě však mohla být žena včas vyléčena, cestu si dopřála o dva roky později, a dnes je... šťastná.

Jiná žena mi vyprávěla, že ji manžel před lety opustil a ona si myslela, že se z toho nevzpamatuje. Musela si najít práci a začít nový život. Teprve potom si uvědomila, že ve vztahu nikdy nebyla úplně spokojená a žila s podvědomým strachem, že ji manžel může opustit. Dnes je šťastná, že to udělal, protože sama by k tomu nikdy nenašla sílu ani odvahu. Stala se vedoucí malého oddělení, je uznávaná a je přešťastná se svým novým partnerem. Konečně se cítí v bezpečí a hlavně přijímaná a milovaná. To je to, co jí předtím vždycky chybělo.

Odmítnutí nebo porážka, rozchod nebo nehoda, to jsou události, které v okamžiku, kdy se stanou, nepovažujeme zrovna za příjemné. Přesto bychom neměli těmto situacím přisuzovat negativní význam a utápět se v nekonečné lítosti. Zakrátko se totiž může ukázat, že nás právě toto údajné neštěstí přivede k opravdovému štěstí.
Proč tedy hned všechno hodnotíme a soudíme? Proč tak málo věříme svému vnitřnímu vedení? Když nám v životě něco nefunguje, skrývá se za tím nejspíš zvláštní ochrana nebo šťastná náhoda úplně jiného druhu.

Když nás například odmítne člověk, do něhož jsme se zamilovali, není žádný důvod cítit se nešťastní. Ani když se každý den vracíme domů z práce a čeká nás tam jen televizor. Možná jsme právě měli velké štěstí a nevíme o tom. Možná by se k nám ten druhý člověk vůbec nehodil a my bychom se nepříjemně zapletli. Možná bychom prožili několik překrásných týdnů zamilovanosti, ale potom bychom poznali, že náš nový partner má zcela jiné představy o životě nebo o věrnosti než my. Možná bychom byli ještě mnohem více zraněni než pouhým "ne" vyřčeným ve správném okamžiku.
Proč tedy smutníme? Proč se raději neradujeme, že jsme z toho vyvázli tak lehce?
Náš rozum v tom okamžiku samozřejmě nechce pochopit, že jsme byli odmítnuti. Většinou je to náš rozum, kdo nám chce namluvit, jaké to mohlo být skvělé a jakou jsme utrpěli obrovskou ztrátu.
A pochopitelně i naše fantazie nám zobrazí naše promarněné šance jako úžasné a velkolepé filmy. Není se čemu divit. Ve své fantazii vidíme jenom ta přání, která se splnila podle našich představ. Nikdo se do našich snů nemůže plést. Můžeme všechno řídit tak, jak bychom to měli nejraději. Můžeme podle libosti měnit průběh filmu a nechat jiné lidi dělat to, co chceme. Ve skutečném životě to ale takto bohužel nefunguje.

  • Naše touhy se nikdy nesplní přesně tak, jak jsme si to představovali ve své fantazii.
  • V naší fantazii je vše nepopsatelně krásné, protože jsme to neprožili ve "skutečném" životě.
  • Když jsme odmítnuti, utápíme se v sebelítosti.

Žádná z těchto myšlenkových konstrukcí se nezakládá na pravdě. Ne vždy je porážka opravdovou porážkou, což někdy můžeme poznat velmi rychle.
Každý z nás už slyšel o lidech, kteří se zoufale snaží stihnout letadlo, ale kvůli nepříznivým okolnostem se jim nepodaří dorazit na letiště včas. Jsou zklamaní, naštvaní a zoufalí. Ale pak se dozvědí, že se letadlo zřítilo! A náhle se jejich velké neštěstí změní na největší dar od Boha.
Tyto případy jsou příkladem toho, že vůbec nešlo o skutečné neštěstí, což si uvědomíme díky tomu, že se tyto události odehrály tak krátce po sobě. Pokud však uplyne doba několika týdnů, měsíců nebo let, nejsme už schopni dohledat kauzální souvislosti. Ale to, že nevidíme souvislosti, nemění nic na tom, že porážka neznamená skutečnou prohru.

Podívej se zpátky. Které skvělé události jsi v životě zažil, a přitom by se nestaly, kdyby jim nepředcházelo odmítavé "ne"?
Co tě naproti tomu potkalo na jiném místě a v jiné době?
Co všechno bys nezažil, kdybys občas neslyšel toto "ne"?

Nebudeme-li se soustřeďovat na nedostatek, ale na hojnost a bohatství, které byly vyvolány odmítavým "ne", zjistíme brzy, kolik štěstí nám přinesl náš zdánlivý neúspěch.
A ještě něco - téměř všichni úspěšní lidé vyprávějí, že právě porážky jim pomohly stát se silnými.

Porážka se stane porážkou pouze tehdy, když po ní už nedokážeme vstát.

Když utrpíš zdánlivou "porážku", neposlouchej svůj rozum. Příliš by ses soustředil na odmítnutí, které jsi zažil, a nejspíš bys už nechtěl jít dál, rezignoval bys a měl pocit, že tě osud nechal pěkně na holičkách.

Nebyl to náš osud, kdo to vzdal, byli jsme to my sami.

A to jen proto, že jen příliš rychle činíme nesprávné závěry. Vstaň tedy a hledej štěstí, které je tu pro tebe.

Má to ještě jeden důležitý aspekt. Pokud pochopíme, že se za odmítavým "ne" skrývá velké štěstí, můžeme toto "ne" přijmout mnohem snadněji. Víme totiž, že je to pro obě strany to nejlepší.

Na jednom z mých seminářů manažer jedné malé firmy vyprávěl, že vždycky získal všechno, co si přál. I ženu, o kterou se ucházel, ačkoliv ho zpočátku vůbec nechtěla. Necítila k němu opravdovou lásku. Ale on její "ne" nebral vážně a vsadil vše na to, aby ji dobyl. Byl zvyklý dosáhnout všeho, co považoval za důležité, a tak se vzali. Po nějaké době však bylo zřejmé, že manželka ho opravdu nemiluje. Necítili to správné vnitřní napojení a ani neměli šanci, že by se to postupně zlepšilo. K jeho představě šťastné rodiny patřily děti. A tak měli děti. Ale štěstí nepřišlo. Žena milovala z celého srdce jejich děti, ale jeho ne. Cítil se tak ještě více zraněný.
Dnes, když se podívá zpátky, už ví, že jeho vztah vlastně nikdy nebyl šťastný, a vůbec nechápe, proč to včas nezabrzdil, hned na začátku, dokud ještě nebylo pozdě. Především proto, že se s ním jeho nejlepší přítel - který byl tenkrát velice zamilován do jeho ženy a dělal si naděje - přestal krátce po sňatku přátelit. Toto přátelství bylo to jediné, které pro něj něco znamenalo.
Jeho přítel zůstal po dlouhou dobu sám, nakonec však potkal "ženu svého života", s níž od té doby šťastně žije. Mají dvě děti, které dovršují jeho štěstí. Velký rozdíl mezi ním a jeho přítelem byl čím dál zřetelnější: jeho bývalý přítel totiž byl a je milován.
Jejich přátelství tenkrát ztroskotalo na rivalitě. Dnes už se naučil, jak se s tím vypořádat. Cítí se ale jako ztroskotanec. Často přemýšlí o tom, jak by to asi probíhalo, kdyby tenkrát akceptoval "ne" své současné manželky a kdyby ona měla více síly a nenechala se přemluvit, aby s ním žila.

Slovo NE je často velkým ANO pro nás samotné.

Někdy může být odmítnutí výhrou pro všechny zúčastněné.
Když něco neprobíhá tak, jak chceme, podle našich představ a plánů, podle našich nadějí a tužeb, reagujeme zklamáním, vztekem nebo rezignací.
Ale proč? Proč tak málo věříme svému vlastnímu vnitřnímu vedení?
Jsme to jen my samotní, kdo jednotlivým událostem přisuzuje jejich význam, aniž bychom věděli, kam to nakonec skutečně povede.
Toto zjištění by mohlo znamenat velký obrat pro tvůj život. Prostě přestaň hodnotit. Procházej si opakovaně následující body, až se pro tebe stanou absolutní pravdou:

  • Přestaň hodnotit. Je jedno, jak se věci zrovna vyvíjejí.
  • Věř tomu, že se ti v životě děje vždy to nejlepší.
  • V porážkách hledej štěstí.
  • Buď stále otevřený a připravený jít i jinou cestou než tou, kterou si zrovna představuješ.
  • Snaž se v životě znásobit věci, které ti přinášejí štěstí, a omezit věci, kvůli kterým jsi nešťastný.
  • Hledej ve svém štěstí i štěstí druhých.

Štěstí je... nalézt štěstí v neštěstí.

* * *

- z knihy Jednoduše buďte šťastní, Pierre Franckh

 

Zdroj textu: https://www.facebook.com/notes/sv%C4%9Bt-z%C3%A1zrak%C5%AF/v-ka%C5%BEd%C3%A9m-ne%C5%A1t%C4%9Bst%C3%AD-je-ukryto-i-%C5%A1t%C4%9Bst%C3%AD/575091085911801

 

 

Linka

 

Očištění a ochrana s archandělem Michaelem dle Doreen Virtue

Ahoj, tady je Doreen Virtue. V těchto okamžicích se děje mnoho věcí po celém světě. Když udeří nějaká tragédie, když jsou televizní noviny plné záběrů na trpící lidi… My všichni jsme velmi citliví poslové světla a mnoho z nás se momentálně spojuje s utrpením. Je důležité si uvědomit, že nikomu nepomáhá, když se napojujeme na bolest ostatních lidí. To opravdu ničemu nepomáhá. Ale co opravdu pomáhá, je vysílání pozitivní energie a víra. Nyní vás vyzývám, abyste se ke mně připojili v této očišťující a ochranné meditaci.

Archanděl Michael je velmi mocná nebeská bytost. Pomáhá nám s uvolňováním a ochranou před nízkými energiemi založenými na strachu. Pomáhá nám povznést se na vyšší úrovně k vyšší moci a síle, která skutečně léčí a která je založená na soucitu, což je velmi nápomocné. Pomáhá nám činit kroky při naší cestě za životním posláním a ukazuje nám cestu. Archanděl Michael je ničím neomezená bytost. Je dokonalým odrazem Boží všudypřítomnosti – může být na jakémkoli místě a v jakýkoli čas, není omezen časem ani prostorem. Stejně jako Bůh, Michael respektuje zákon svobodné vůle, který říká, že máte svobodnou vůli volit si své myšlenky, své pocity a své činy. Proto vám nemůže pomoci, pokud mu nedáte své svolení, a vyčkává, dokud ho sami nezavoláte. Archanděl Michael dokáže prohlédnout skrze všechny naše chyby a pomáhá nám nalézt uvnitř nás všech dokonalé Božské stvoření.

,,Archanděli Michaeli, voláme tě. Pomoz každému člověku, který je nyní s námi při této meditaci. Přijď teď ke každému z nás a pomoz nám zbavit se všech obav a nízkých energií, které jsou založeny na strachu, i ty, které jsme absorbovali nebo přejali od jiných lidí, ať už vědomě nebo nevědomě. Obklop nás prosím svým léčivým purpurovým a zlatým světlem, a odstraň prosím všechna pouta, která jsme si vytvořili ke starostem, stresu, strachu, hněvu a nízkým energiím. Prosíme tě, abys svým mečem plným světla přerušil všechna pouta ke strachu mezi námi a druhými lidmi, včetně těch, které jsme potkali v minulosti, situacemi, věcmi a místy. Pomoz nám, abychom se osvobodili od všeho, co nás poutá ke strachu, abychom se osvobodili od omezení, která vycházejí z našeho ega, a abychom skutečně vycházeli z našeho vyššího Já, které ví, že kolem nás je pouze láska.

Žádáme tě, abys nás zbavil všech starých energií, starého hněvu, žárlivosti, (i případů, kdy se někdo hněval nebo žárlil na nás). Prosíme tě, abys odrazil každý útok, kletbu, a všechny ostatní myšlenkové formy, které vycházejí z ega a strachu. Pomoz nám znovu se spojit s našimi dušemi a pocitem úplnosti a dokonalosti, který pochází z našeho Božského stvoření. Nech prosím vytratit všechen náš starý strach a stres, z každého období našeho života."

Cítíme, že naše vnitřní síla stoupá. Cítíme tuto sílu. Toto uvědomění pochází z toho, kdo jsme – mocní poslové světla, jejichž poslání je potřebné, a kteří mají nekonečně mnoho lásky k dávání i přijímání. Přijímáme nyní nové vibrace vycházející z vyšších rovin, naplněné láskou, světlem a mírem.
Prosíme archanděla Michaela:

„Prosím, chraň nás, a udržuj v nás tyto nádherné vibrace, udržuj krásné světlo v našem emocionálním i fyzickém těle, a chraň nás, prosím, přede všemi příchozími nízkými energiemi, a dej nám velmi jasné vedení, kterému snadno porozumíme. Ať jsme v jakékoli situaci nebo jakémkoli vztahu, které jsou nízko, naplň je prosím štěstím a pravdou. Dej nám prosím odvahu a sílu, abychom udělali potřebné změny v našem životě, abychom prožívali pouze takové situace a vztahy, které jsou založeny na radosti a lásce. Dej nám odvahu a důvěru, abychom byli sami sebou, abychom vedli každý krok přímo ve směru našich životních tužeb a našeho poslání. Pomoz nám obejmout nádherné světlo uvnitř nás a okolo nás. Abychom byli schopni milovat, zpívat, hrát si, abychom projevovali své božství ve všem, co děláme, abychom byli odrazem božské vznešenosti a abychom mohli vytvořit krásný příklad míru na Zemi.

Děkujeme ti, archanděli Michaeli, za tvou pomoc, tvou podporu, ochranu a vedení. Prosíme tě, zůstaň s námi, a pomoz nám pokračovat tak, abychom byli posly světla, jimiž máme být. Amen."

 

Zdroj: https://www.facebook.com/notes/sv%C4%9Bt-z%C3%A1zrak%C5%AF/o%C4%8Di%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD-a-ochrana-s-archand%C4%9Blem-michaelem/155207431233504 (zdroj: http://www.youtube.com/watch?v=3FTigPVCgV8přeložila: Magda)

 

Linka

 

Vděčnost

V dnešní, pro někoho těžké době, lidé zapomněli na význam slova vděčnost... Málo kdo, je dnes za něco vděčný... Především za život samotný. A to je moc škoda. Měli bychom denně děkovat a cítit vděčnost za náš život, za to že jsme zdraví či relativně zdraví, a nebo i nemocní, protože každá nemoc je pro nás výzva a ukazatel, že jdeme doslova blbě, či že jsme něco ve svém životě dosti jaksi „pohnojili". A tak nás to následně vede k uvědomění si smyslu života a především k vděčnosti za něj a za ostatní dary, kterým se nám dostává... a současně nás to také vede k odpuštění. Odpuštění je vedle vděčnosti moc důležité. Dokud neodpustíme svým blízkým i vzdáleným, neposuneme se na své cestě dál, budeme si blokovat energii kolem nás a především ve svém těle... z čehož pak mnohdy může vyvstat ona nemoc. A především také musíme v prvé řadě odpustit sami sobě a z nepříjemností či prohřešků se poučit a následně poděkovat, protože to pro nás vše jsou cenné lekce a zkoušky, které nás a vývoj naší duše posouvají v před. Jak rychle či jestli vůbec, to záleží na tom, jestli jsme schopni otevřít naše srdce a odpouštět a být za vše, co se nám v životě děje a co nás potkává, vděčni. I sebemenší konflikty a nepříjemnosti bychom měli ostatním odpustit a popřát jim s Láskou mnoho štěstí na jejich cestě.

Lidé nejsou zlí, lidé jsou jen ve většině případů ještě nevědomí. A proto bychom jim měli s trpělivostí odpouštět a pomáhat, stávat se vědomými a „Lásky-plnějšími“.

V mnoha případech, když Vám někdo ublíží a raní Vás, je dobré asertivně, ale s Láskou a zdrženi se emocí, svůj postoj k tomu a stanovisko vysvětlit, a v pravdě a Lásce obhájit... Následně ale dotyčnému odpustit. Pokud neodpustíme a stále vůči druhému cítíme dotčení, v horším případě zlost a vztek či zášť... ovládají nás naše emoce a my si tím blokujeme energie v těle. A jsme lapeni do sítě energie negativní, která dokáže nadělat pěknou paseku a ještě přivodit negativní karmu. Proto je dobré všechny konflikty a nedorozumění vždy v klidu vyřešit, probrat a popovídat si o nich, hezky z očí do očí a od srdce k srdci... Negativní energie se pak rozpustí. Zvláště, když pak ke všem našim činnostem, setkáním a konverzacím přistupujeme s Láskou a otevřeným srdcem pro druhé. Odpouštět je proto velice důležité, neb nás to jinak velice brzdí a blokuje. Odpusťte své rodině, svým přátelům, svým minulým a současným partnerům a pošlete jim Láskyplnou myšlenku a omluvu. To samé se sebou samými. Odpusťte si a omluvte se sami sobě, nikdo není bez chyb. Chybovat je lidské, odpouštět je Božské ;) Poděkujte sami sobě za to že jste a že jste právě tam, kde jste. Náhody neexistují a nic nás nepotkává náhodně... naopak nás to všechno učí a když vše v pravdě a Lásce zvládneme, rosteme a jdeme dál... Poděkujte Božství v sobě, za to že tu teď jste a můžete se radovat ze žití samotného - buďte za to vděční. Radujte se z každého nového dne, co Vám zase hezkého přinese... Co přinese záleží na Vašich myšlenkách, budou-li pozitivní, plné Lásky a víry... den bude krásný i přes různé na první pohled nezdary. Vše špatné, je vždy k něčemu dobré a tak na to také musíte nahlížet ;) Budou-li Vaše myšlenky negativní, Váš den a život, budou opravdu stát za ..... ;) My sami jsme tady na zemi herci, ale zároveň a hlavně režiséry toho všeho... Jestli náš život bude drama, komedie, psycho, krimi, či pohádka a lovestory... to záleží jen a jen na nás, jaký přístup k životu a sami k sobě zaujmeme, co si připustíme a co si ve své mysli stvoříme.

A jak říkal už pan Buddha: „Jsme to, co si myslíme. Vše z toho, co jsme, vzniká s našimi myšlenkami. Myšlenkami tvoříme svět.“ 

Pozitivní myšlení má obrovskou sílu a kouzelný dar. Kdo tento dar objeví a začne využívat, jeho život se jako mávnutím kouzelného proutku, začne stávat pohádkou ;) K tomu všemu je ale ještě zapotřebí pár kouzelných ingredienci, kterými je Láska, víra, naděje, pokora, odpuštění a vděčnost.

K tomu všemu, co nás posilňuje a utváří, slouží naše životní zkušenosti. Ať špatné či dobré, ve finále přijdeme časem na to, že vždy byly dobré a vždy nás měly posunout... Vše nás neustále jen Láskyplně učí... 

Mé cesty po Indii mě přivedly k tomu, být s pokorou vděčná doslova za každičký den a radovat se z maličkostí. Když jste najednou tak daleko, v naprosto jiné zemi a kultuře, zvláště v zemi jako je Indie, která je nádherná, ale současně i velmi krutá a kde vidíte dennodenně na ulici lidskou bídu, utrpení a zoufalství, které si říkáte, že nemůže být v jednadvacátém století snad možné :( Ucítíte najednou obrovský vděk za svůj život, za svou rodinu a za své přátelé... a i sousedy... a vlastně, za všechny kolem Vás. A uvědomíte si, jak my si tady v té naší zemi vlastně žijeme dobře... Ano, člověk stále nadává na politiku, jak všichni kradou a lžou a podvádí se, atd. atd. Ale ve finále můžeme být moc vděčni, za to, že žijeme, tam kde žijeme... Jsme svobodná země, kde mají ženy a muži stejná práva (ne jako v mnoha arabských zemích, kde je žena podřízena a mnohdy ponížena muži, bez své vlastní svobody a lidské hodnoty...), máme tu „alespoň nějaký“ právní, zdravotní a sociální systém, můžeme jít do obchodu a vybrat si, co si koupíme k jídlu a teče nám tu pitná voda z kohoutku... máme tu dobré klimatické podmínky a plodnou zem, na které nám roste potrava... Co víc, si můžeme přát??

Dále už je to vše na nás... jaký postoj my k našemu životu zaujmeme a hlavně jaký postoj zaujmeme k lidem okolo nás. Když budeme mít ve svém srdci Lásku a budeme své bližní milovat, jako sebe sama - náš svět kolem nás pak bude mnohem krásnější. My sami máme tu moc, stvořit si ho krásnějším... Ale člověk na to vše přes dnešní shon, starosti a negace ve zprávách a všude okolo, zapomíná... Zapomíná na lidi kolem sebe a na vztahy s nimi a na Lásku samotnou, o kterou je ve všech podobách třeba pečovat a hýčkat... Vše je to hlavně o vztazích a o Lásce… o radování se, sdílení, milování (se) a odpouštění... Nikdy nevíme, jak dlouho tady naši blízcí budou a koho jednou budeme potřebovat... Málokdy někomu vyjádříme vděčnost, za to, že tu ten člověk je a mnohdy, že je tu právě pro nás... Natož abychom mu vyjádřili svou Lásku... Bereme to vše jako samozřejmost a málo se ze svého života s vděkem radujeme. A to je moc škoda, protože přes to všechno, pak zapomínáme vidět krásu stvoření a smyslu celého našeho života.

Já sama osobně si někdy připadám jako blázen... :D Ke štěstí mi stačí opravdu málo a raduji se z každého nového rána... a hlavně jsem neustále za to vše... za vše... vděčná. Jsem vděčná za pitnou vodu z kohoutku, za střechu nad hlavou a peřinu... za slunce a jeho hřejivé paprsky... za jaro, že začíná růst tráva a vše se zelená a ožívá... vše se znovu rodí a voní... :) Je to úžasný, pozorovat ten koloběh života, co se zimou odchází a s jarem krásného zase přichází... Moc ráda se dívám na lidi kolem sebe, mám ráda jejich oči a úsměvy... a zvláště, když jsou lidé zamilovaní, co jim jde z očí a ze srdce za energii... Všimli jste si toho někdy? ;) To je kouzlo, panečku! :)) Moc ráda nenápadně pozoruji zamilované muže, jak se jim najednou změní pohled a oni jsou celí rozněžnělí a dojatě a s vděkem hledí na svou partnerku... a ona s láskou a oddaností na ně... Miluju tu energii zamilovaných lidí, která z nich jde a kterou kolem sebe šíří... Miluju smích a radost mých přátel a mé rodiny... pohled a přitulení svého pejska... Jsou to všechno táák krásné dary, které nás potkávají, že mi to přijde až neskutečné, jak je ten svět krásně vymyšlený a stvořený... Jsem za to vše moc vděčná :) Každý den děkuji Bohu za to, že mě vede tou správnou cestou, opatruje mě, vždy pozvedne a pohladí, když klopýtám a že je tu s námi... s každým z nás, v našich srdcích... Jen škoda, že lidé na něj zapomněli... a zapomněli na vděčnost... na vděčnost zázraku stvoření a moci Být, učit se, radovat, sdílet se, milovat a pomáhat... pomáhat onomu Božství v nás... vždyť jsme jedna rodina a jedna Jednota... :) Vše je jedna energie - Láska.

Když člověk cítí vděčnost a děkuje za vše, co mu život a Bůh přináší a uvědomuje si tím současně ty krásné dary... spojuje se zároveň v tomto okamžiku s onou Božskou energií ve svém srdci a dává této energii možnost krásně proudit, růst a očišťovat tak naši mysl a naše srdce, které se tak zároveň více a více otevírá... Čím více otevřené srdce bude, tím více dalších srdcí může do sebe přijmout... Až jednou přijde na to, že má ve svém srdci celý svět a celý Vesmír... a dojde tak k všeobjímající Lásce - k Bohu.

Proto buďme vděčni a děkujme za každičký okamžik našeho života a radujme se, sdílejme se a milujme se! ;)) Žijme v Teď a Tady, odpouštějme a hlavně buďme vědomě a s pokorou vděční za krásu života a stvoření... a milování. ♥ ॐ 

 

Zdroj: FB stránky - Léčivá síla lásky (https://www.facebook.com/photo.php?fbid=228623230556217&set=a.228623173889556.55590.173881699363704&type=1&theater)


Nahoru
 

 

Linka

 

Čtyři stupně odpuštění

  1. Vzdát se ~ nechat to být
  2. Mít strpení ~ zdržet se trestání
  3. Zapomenout ~ vypustit to z paměti, odmítat se tím zabývat
  4. Odpustit ~ vzdát se dluhu

 

1. VZDÁT SE

V začátcích odpouštění je dobré nechat to na chvíli být. To znamená dát si na chvíli pauzu v přemýšlení o té osobě nebo události. Neznamená to ponechat něco nedokončené, ale spíše si na čas vzít od toho dovolenou. To nás ochrání před vyčerpáním, dovolí nám to posílit se jinak, přinese jinou radost do našich životů. Je to dobré cvičení i pro konečné vzdání se dluhu, které přichází později s odpuštěním. Opusť situaci, vzpomínku a problém tolikrát, kolikrát budeš potřebovat. Neznamená to přehlížení, ale stav, kdy je člověk volný a silný při odpoutání se od problému. Vzdát se znamená začít nějaké to pletení, psaní, procházky k moři, něco se učit a milovat, dělat to, co tě posiluje a na čas odpoutá od problému. To je správné, dobré a léčivé. Problém minulého zranění bude ženu obtěžovat mnohem méně, ujistí-li poraněnou duši, že jí nyní dá hojivý balzám a vypořádá se s tím. Kdo zranění zavinil, to později.


2. MÍT STRPENÍ

Druhá fáze je mít strpení, zejména ve smyslu zdržení se potrestání; v malém ani ve velkém na něj ani nemyslet, ani v tom směru nic nedělat. Je extrémně důležité provést tento druh zdržení, protože soustřeďuje problém na jedno místo a nenechá jej všude rozptýlit. Buduje to soustředění mysli směrem k období, kdy člověk přikročí k dalšímu kroku. Neznamená to oslepnout nebo zemřít a ztratit sebeobrannou ostražitost. Znamená to dát té záležitosti odklad a sledovat, co to udělá. Mít strpení znamená mít trpělivost, obrnit se proti tomu poslechnout emoce. To jsou mocné léky. Dělej, jak můžeš. Je to režim očisty. Nemusíš dělat všechno; můžeš si vybrat jedno, například trpělivost, a pracovat na ní. Můžeš se zdržet trestajících výroků, reptání, zdrženlivého a nepřátelského chování. Upuštění od zbytečného trestání posiluje integritu jednání a ducha. Mít strpení znamená praktikovat velkomyslnost, čímž se na věcech, které předtím přivodily emoce – od slabého podráždění až po vztek – podílí z velké části i soucit.

 

3. ZAPOMENOUT

Zapomenout znamená vypustit z paměti, odmítat se něčím zabývat – jinými slovy to znamená nechat věci být a uvolnit své sevření, zejména co se týče paměti. Zapomenout neznamená udělat ze sebe někoho s odumřelým mozkem. Vědomé zapomenutí znamená upustit od události, netrvat na tom, aby zůstávala v popředí, ale spíše ji vystěhovat ze scény, nechat ji ustoupit do pozadí. Vědomé zapomínání praktikujeme, že odmítáme vyvolávat to, co nás pálí, odmítáme se na to rozpomínat. Zapomínat je aktivní, a ne pasivní snaha. Znamená to nechat určité věci v klidu, neobracet je tam a zase zpět, neburcovat se opakovanými myšlenkami, obrazy nebo emocemi. Vědomé zapomínání znamená úmyslně upustit od posedlosti, záměrně se distancovat a nechat problém vytratit z dohledu, neotáčet se zpět, a tím začít žít v novém prostředí, vytvářet nový život a nové zkušenosti, nad kterými je třeba přemýšlet, a ne nad těmi starými. Tento druh zapomínání nevymazává paměť, ale ukládá emoce, obklopující paměť, k odpočinku.

 

4. ODPUSTIT
Je mnoho cest a cestiček k odpuštění člověku, společnosti nebo národu za nějaký přestupek. Je třeba si pamatovat, že konečné odpuštění není kapitulace. Je to vědomé rozhodnutí ustat v přechovávání odporu v sobě, což zahrnuje jak odpuštění dluhu, tak odpuštění od pomsty, kterou jsme si předsevzali. Ty jsi tím, kdo rozhodne, kdy odpustit a jaký rituál k označení události použít. Ty rozhodneš, o jakém dluhu nyní prohlásíš, že již nadále nemusí být splácen. Někdo dovolí celkové prominutí: osvobodí osobu navždy od jakýchkoliv odškodnění. Jiní si zvolí proces zastavení: odpouští dluh a řeknou, že co se stalo, stalo se, a splatilo se již dost. Další druh prominutí je osvobodit osobu, aniž by provedla jakýkoliv emocionální či jiný druh odškodnění. Pro někoho znamená ukončit proces odpouštění posoudit toho druhého shovívavě, což je nejjednodušší, pokud se jedná o malé prohřešky. Jednou z nejlepších forem odpuštění je poskytnout jakýmkoliv způsobem dotyčné osobě soucitnou pomoc. Neznamená to, že byste měli strčit hlavu do košíku s hadem, ale jedná se o reakci z pozice milosrdenství, jistoty a připravenosti.

Odpuštění je vrcholem vzdání se, strpení a zapomenutí. Neznamená to vzdát se své ochrany, ale svého chladu. Hlubokou formou odpuštění je přestat toho druhého pomíjet, což zahrnuje přestat ignorovat nebo se chovat vůči té osobě chladně, povýšeně nebo s přetvářkou. Pro ducha a duši je lepší časově určit limit a s lidmi, kteří mi způsobují potíže, se rozejít, než se chovat jako necitelný manekýn. Odpuštění je tvůrčí čin. Můžeš si vybrat z mnoha časově omezených způsobů. Můžeš odpustit pro nynější dobu, do určité doby, odpustit do příště, odpustit, ale nedat již více šancí – je to úplně nová hra, pokud dojde k dalšímu případu. Můžeš dát ještě jednu šanci, několik šancí, mnoho šancí, můžeš dát šanci, jenom když… Můžeš odpustit část, celý nebo polovinu přestupku. Můžeš zahladit všechno. Ty se rozhodni.

Jak člověk pozná, zda odpustil? Máš tendenci cítit nad okolnostmi lítost, a ne vztek, máš tendenci osobu litovat, a ne se na ni zlobit. Zdá se, že již k tomu nemáš co říci. Chápeš utrpení, které přestupek zpočátku provázelo. Dáváš přednost zůstat již mimo to. Na nic nečekáš. Nic nechceš. Nemáš kolem kotníků přivázáno z té doby nic, co by tě stále přitahovalo. Jsi volný, můžeš odejít. Možná, že sice nebudeš od té doby navždy štěstím bez sebe, ale zcela určitě od tohoto dne pro tebe začíná nová pohádka. Byl jednou jeden… 

 


Nahoru
 

Autor: Clarissa Pinkola Estés - Ženy, které běhaly s vlky (http://knihy.abz.cz/prodej/zeny-ktere-behaly-s-vlky)
Artist: Sophie Wilkins

Zdroj: http://eldhwen.wordpress.com/2013/04/14/ctyri-stupne-odpusteni-2/

 

Linka

 

EGO

Ego = velká síla, naše osobnost, bez ega by nebylo možné se rozhodovat

Ego je boží nástroj poznání; způsob prožívání nelásky a tedy získávání zkušeností. Je to nástroj, kterým stvořitel prostřednictvím záporu (později stále více nelásky, temnoty, až do krajních zkušeností) prožívá a poznává sám sebe.

Ego lze rozeznat ve dvou podobách, dle fáze v procesu získávání zkušeností: 

Jangové – 1.fáze získávání zkušeností, mocenské ego: já jsem, já mohu, já chci, já mám (egoisticky); projevení své vůle
Jinové ego – poté, co na nás začínají dopadat karmické následky, vzniká jinové ego; jinové ego je nevíra v sebe, neschopnost, strachy, že nezvládnu atd. Všechny tyto strachy plynou ze zraněné lásky v nás a zraněného dítěte.

Podstatou ega je strach, že není celistvé (chce stále víc; touha po dokonalosti; potřebuje se naplnit, doplnit. Je ztotožněno s formou, když najde formu sebevyjádření, na chvíli se ustálí; pak ale zase hledá) Ego není od nás oddělené. 

Jak vznikalo? Od naprostého prvopočátku vývoje ze zdroje veškerenstva (První lásky) jsme prošli nejprve tzv. Prvotními světy. Vzniklo 13 + 1 Géniů (tvůrců), kteří chtěli stvořit pro Boží dítě Všehomír. Tvořili úžasné věci, ale ty se ihned rozplynuly. Šli tedy za První Láskou a dostali 5 kamenů DNA (plazí, humanoidní, blanokřídlých, členovců a měkkýšů), aby mohli začít budovat Všehomír. Géniové z těchto kamenů vytvořili 5 světů v jinové a jangové formě (10 světů). Od té chvíle začíná vývoj a budování ega. Ego je založeno na krystalické DNA, díky níž si vše pamatuje. Díky němu známe veškeré své zkušenosti od počátku vývoje. Ve světě duality (našem hmotném světě) se opakuje proces vývoje (budování ega) a karmických dopadů (vzniká jinové ego)

Formy jangového ega (je více vidět, na první pohled zřetelnější): pýcha; ješitnost; nadřazenost; já jsem nejlepší; já mám pravdu; dominance; diktátorství (12 fází budování mocenského ega); být „někdo“; osobnost; já jsem „někdo“: mohu lidi poučovat, říkat jim, co mají dělat; ovládat druhé; vládnout; řešit věci za druhé; překračovat hranice druhých; krutost; agresivita; otevřená nenávist; vztek, křik, hysterie; destruktivní jednání

V případě velkého karmického naplnění „černé svědomí“ jangového ega; jako druhá varianta vývoj k rozpadu osobnosti: odstraňování protivníků; nedůvěra; běsnění; paranoia; totální propad nebo zrod ega mezi chudáky, kde musím přijmout pomoc druhých, těch nejubožejších

Duchovní ego (varianta běžného ega): já vše vím; má cesta je správná; já ti řeknu, jak se z toho dostaneš; já jsem ten vyvolený, já jsem ten pravý guru, já tě vyléčím, mám nejčistší napojení, ti druzí tě svedou, atd.

Formy jinového ega (rafinovanější v projevu, skryté): stažení do sebe; nejistota; nevíra; pochybnosti; nenápadná kritika druhých; poťouchlost; skrytá nenávist; pomstychtivost; sklon k alkoholu, drogám; sebeobrana; sebetrýznění; sebekritika; sebedestruktivita; skeptičnost; pesimismus; plačtivost; lítostivost; hypochondrie; nikdo mě nechce pochopit; nikdo mě nechce; nic nemá smysl, jsem slabý, nedokonalý, nic neumím; deprese; úzkost; rezignace; apatie; sebevražda.

Jak uklidnit, kultivovat ego: ego má tendenci ke stagnaci v tom smyslu, že nesnáší jakoukoliv změnu (to, co nezná, co samo nevymyslelo, co nemá pod kontrolou); ego se neustále potřebuje držet nějaké formy, vymýšlí si různé proměny – odvádí např. pozornost k tématu hubnutí, postavy, úspěchu, potřebuje se s čímkoli ztotožnit.

Duše chce naopak neustálou změnu, touží po zkušenostech.

Ego dokáže v „pudu sebezáchovy“ poslat i fyzické příznaky: rýmu, kašel, teplotu, cokoli. V začátcích duchovního vývoje je duše (zpočátku) pro ego největší strašák – ego má problém s cestou srdce; bojí se neznámého - jako malé dítě, které se ztratilo.

Největší strach ega je strach ze smrti. Myslí si, že pokud se uvolní a ztratí kontrolu, zcela zmizí. Domnívá se, že se ztrátou života (formy) vše končí a dál již nic není. Ego pomáhá přežít. Najednou je tu konec experimentu fyzického lidství a potřeba přejít plně do srdce a propojit se s duší. Ego z toho může mít obrovský strach.

S egem je potřeba hovořit. Najít pro něj tu formu v lásce, klidu a míru. Síla ega s námi pak začne komunikovat. Ego se může stát s duší nejlepší kamarád. Ego potřebuje láskyplnou komunikaci – i na nejagresivnější projevy ega či odpor ke změně lze odpovědět nabídkou, co by si ego nyní přálo pro sebe. Jakmile ego pochopí, že už nemusí dál sloužit, a může se uvolnit (a nijak neumírá), odchází velice rádo na odpočinek. Ego potřebuje zklidnit – jako malé dítě, pečovat o něj, chránit, postarat se o něj (doteď se staralo samo, teď si může užívat života, trošku se uvolnit, radovat se). Úzkost, nejistota, nevíra v sebe jsou projevy ega.

Ego se v rovině strachu projevuje strachy ze smrti, nemocí, neznáma, napadení, násilí, atd., někdy až na hranici paniky. Pomoc: je třeba se dostat do přítomného okamžiku. Jako alternativní pomoc pokud tyto pocity neustále číhají, vygradovat je až do jejich maxima – dávám ti prostor, ukaž se! Ukaž mi ten největší strach, ukaž mi, co máš ještě v zásobě, rozbal to a naplno mi to ukaž. Pocity, které se ukážou, mizí (ukazuje se jejich aktuální iluzornost).

Podstatou ega je láska, ale zůstala statická (prvotní energií našeho ega je čistá láska a světlo). Z toho plyne potřeba vysílat egu lásku a pocit bezpečí (hodně ho potřebuje). Ego je svojí podstatou hra – potřebuje být stále aktivní. 

Cílem není zbavit se ega. V době, kdy končí (či fakticky skončil) experiment duality, je cílem dosáhnout takového přijetí, poznání a očištění ega (sebe), kdy ego bude ochotno předat svou vůli a vůdčí roli duši. Míříme ke spolupráci ega a duše, kdy ego bude schopno vykonávat a naplňovat láskyplné záměry duše (v souladu s jednotou a se stvořitelem).

Jak čistit ego: budování ega je spojené s vývojovou spirálou (devět úrovní spirály Mayského kalendáře). Existují uzlové body ega (v každé úrovni jeden) a uzlové body spirály samotné. Čistíme každý uzlový bod ega ve 12 úrovních (v době semináře jangové ego stačilo vyčistit 8 úrovní pro vyčištění uzlu; v době semináře jinové ego již jen 7 úrovní). Devět uzlových bodů ega se čistí láskou, světlem, fialovým paprskem, či je rozpouštím energií „já jsem“ (neruší se). Uzlové body osobní vývojové spirály lze zrušit mečem Arch. Michaela. Jsou s uzlovými body ega spojené propojkami (vzájemně se s egem podporují). Propojky se čistí rovněž láskou a fialovým světlem St. Germaina.

V jinovém egu čistíme zraněné vnitřní dítě v polohách: 1. Zraněné a opuštěné vnitřní dítě a 2. Zrazené a zneužité vnitřní dítě. Dále čistíme energii oběti. U všeho čistíme situace, kdy jsme se takto cítili, ze současného života i z minulých inkarnací. Necháme si pocity a situace přivádět duší, přijímáme je, odpouštíme sobě i agresorovi a naplňujeme světlem a láskou.

Jak rozpoznat ego (nápomocné otázky):

  • Kde jsem dominantní, v jakém vztahu a kdy?
  • Kde, kdy, proč jsem kritický?
  • V jakých rolích jsem důležitý a nadřazený?
  • Z čeho má důležitost plyne?
  • Koho nesnáším, nenávidím a proč?
  • Mám touhu se někomu pomstít či alespoň šlápnout na palec?
  • Vůči komu (čemu) a kdy ve mně narůstá zloba a agrese? Proč?
  • Vůči komu (čemu) cítím odpor?
  • Kdy vyžaduji poslušnost a nekompromisní kázeň a poslušnost?
    Nahoru
     

 

Artist: Sophie Wilkins, zapsal Pavel Zmelík - http://www.lecitelstvi-shamballa.cz/ego/

Zdroj FB: https://fbcdn-sphotos-a-a.akamaihd.net/hphotos-ak-prn1/562650_551349488218554_1699592369_n.jpg

 

Linka

 

Vizualizace a afirmace ke zvýšení sebehodnoty

Vizualizace:
Vidíme se, jak se touláme úrodnou krajinou. Na kraji cesty leží široký pás nevyužité půdy, na které kvetou různé divoké květiny. O některých víte, že jsou to léčivé byliny, ty ostatní však neznáte. Za těmito pásy jsou zeleninové záhony a ovocné sady. Uvědomíme si nyní, že v přírodě má každá rostlina svou cenu. Pak si do ruky vezmeme lupu a podíváme se na ty nejmenší květy zblízka. Nejsou to snad celé světy nádherných tvarů a barev, které se nám tu nabízejí? Vytušili jsme nová tajemství? Nyní se změní osvětlení a naše krajina získává zcela zvláštní kouzlo. Doslova všechno vidíme v novém světle. Sedneme si nyní na lavičku a čím déle tam v tichosti sedíme, tím živější se jeví naše okolí: vidíme myriády malého, snaživého hmyzu, který je zcela spojen s životem přírody. Vše má stejnou hodnotu, zcela nezávislou na tvaru, barvě nebo zjevné užitečnosti. Tento poznatek nyní přeneseme do našeho života.

 

Afirmace:
Jsem dítětem vesmíru a zasloužím si mít úspěch, být milováno a šťastné.

 

Zdroj - Gertrud Hirschi: Jóga prstů 2 - http://smaragdovazeme.blog.cz/

 

Linka

 

Osvoboďte se od své mysli

Pravděpodobně jste už potkali "bláznivé" lidi, kteří chodí po ulicích a mluví sami k sobě. Jejich chování se příliš neliší od toho, co děláte vy a ostatní "normální" lidé. Jediný rozdíl je v tom, že vy to neděláte nahlas. Náš vnitřní hlas komentuje, spekuluje, posuzuje, porovnává, kritizuje, stěžuje si atd.

Tento hlas se nemusí zabývat situací, ve které se nacházíte; může hovořit o minulosti nebo budoucnosti. Pokud jde o budoucnost, obvykle si představuje negativní situace. Vnitřní monolog je někdy doprovázen vizuálními obrazy nebo jakýmsi "duševním filmem". I když se váš vnitřní hlas zabývá přítomnou situací, obvykle ji interpretuje z hlediska minulosti. Je to proto, že tento hlas je součástí naší mysli, která je utvářena naší individuální i kolektivní minulostí. Proto posuzujete a vnímáte přítomnost očima minulosti a vidíte ji naprosto zkresleně.

Často je tento vnitřní hlas naším největším nepřítelem. Mnoho lidí má ve své vlastní hlavě mučitele, který je neustále kritizuje a trestá a vysává jim životní energii. Tento hlas je příčinou mnoha utrpení, neštěstí a nemocí.

Dobré je, že se od své mysli můžete osvobodit. Je to jediné skutečné osvobození. První krok můžete učinit hned teď. Začněte naslouchat hlasu ve své hlavě. Zaměřte se především na myšlenky, které se stále opakují jako stará gramofonová deska.

Naslouchejte tomu hlasu nezaujatě. Nic nekritizujte. Neodsuzujte, co slyšíte, neboť to by znamenalo, že se váš vnitřní hlas vrátil zadními vrátky. Brzy si uvědomíte: tam je ten hlas a tady jsem já, kdo mu naslouchá. Tento pocit vlastní přítomnosti, toto sebeuvědomění není myšlenka, neboť vychází ze sféry širší inteligence za vaším myšlením.

Když nasloucháte nějaké myšlence, jste si vědomi nejen té myšlenky, ale také sami sebe jako jejího svědka. To je nová dimenze vědomí. Když nasloucháte myšlence, uvědomujete si v pozadí svou vědomou přítomnost - své hlubší já. Myšlenka pak ztrácí svou moc nad vámi a rychle odejde, protože jste se přestali ztotožňovat se svou myslí.

Když myšlenka odejde, uvědomíte si přerušení myšlenkového proudu. Tyto mezery v myšlení budou zpočátku krátké, ale postupně se budou prodlužovat. Budete v nich cítit vnitřní klid. Začnete si uvědomovat svou přirozenou jednotu s Bytím, která je obvykle zastíněna vaším myšlením. Cvičením se tento pocit klidu prohloubí. Ucítíte jemnou emanaci radosti vystupující z hlubin vašeho nitra: radost z Bytí.

Tento stav není stavem bezvědomí. Právě naopak. Kdyby bylo možné dosáhnout vnitřního klidu pouze za cenu ztráty vědomí, nestálo by to za to. V tomto stavu vnitřního spojení jste naopak mnohem bdělejší než ve stavu ztotožnění se svou myslí. Jste plně přítomní v daném okamžiku. Zvyšuje se také vibrační frekvence energetického pole, které dává život vašemu tělu.

Když vstoupíte do této bezmyšlenkovité sféry hlouběji, dosáhnete stavu čistého vědomí. V tomto stavu cítíte svou vlastní přítomnost tak intenzívně a tak radostně, že vám připadá poměrně nedůležité vaše myšlení, vaše pocity, vaše tělo a celý vnější svět. A přece to není egoistický stav. Dostanete se za hranice toho, co jste dříve považovali za "své já".


Nahoru
 

 

Eckhart Tolle: Moc přítomného okamžiku

Zdroj: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=421069414579896&set=a.331458850207620.74872.331005513586287&type=1&theater

 

Linka

 

10 kroků k vytouženému cíli 

Jaké jsou hlavní kroky a pravidla vytváření a realizace ZÁMĚRU:

1.krok: Svůj záměr formuluju přesně „Oznamuju svůj záměr:...“

  • záměr formuluju pozitivně
  • záměr formuluju v přítomném čase
  • záměr formuluju v první osobě
  • když oznamuju svůj záměr, vycházím z principu hojnosti, žiji v hojném Vesmíru
  • jsem pevný/á ve svém záměru, odhazuju pochybnosti a starosti ohledně toho, zda získám to, co si přeju

2.krok: Představím si svůj Záměr

  • vytvářím jasný a zřetelný obraz sebe v budoucnosti a toho, co si přeju mít. Vizualizuju si výsledek. Dělám to tak přesně, jak jen to jde. Využívám představivost, tvořivost a fantazii
  • vizualizuju si situaci, kdy se dozvídám, že jsem dosáhl/a výsledku. Vidím, slyším a cítím všechno z chvíle, kdy dosahuju cíle
  • Vizualizuju si své chování, myšlenky a pocity z doby, kdy docílím chtěného stavu
  • můj záměr mě podněcuje k činům, přitahuje mě, nabíjím ho příjemnými emocemi
  • vím nač to potřebuju, vím co příjemného a užitečného přinese mně i lidem v okolí

3.krok: Určuju rozsah svého Záměru

  • tvořím záměr, který má reálné rozměry. Pokud je moc velký, rozdělím ho na několik menších, jež jsou jednoduše dosažitelné
  • odvážně přeformulovávám svůj Záměr, až můj první krok nabývá reálných rozměrů a já můžu začít konat

4.krok: Určuju potřebné zdroje

  • mám všechny potřebné zdroje pro uskutečnění svého Záměr. Síla se vždy nachází uvnitř mě a opěrný bod je vždy v přitomném okamžiku. Chci získat přístup k těmto zdrojům.
  • mými vnitřními zdroji, které potřebuju k uskutečnění záměru, jsou pozitivní přístup, jistota, mé zvláštní schopnosti, znalosti, talenty atd.
  • mými vnějšími zdroji, které potřebuju k uskutečnění záměru, jsou peníze, věci, lidé kolem mě atd.
  • přístup k vnějším zdrojům záleží na mých vnitřních přesvědčeních

5.krok: Určím první krok a začínám konat

  • vím, že se počítají jen činy
  • mými vnitřními činy jsou zbavování se agresivních emocí, práce s negativními myšlenkami a názory. Mými vnějšími činy jsou konkrétní fyzická úsili nebo setkávání s potřebnými lidmi
  • přebírám stoprocentní odpovědnost za uskutečnění svého záměru. Všechny události svého života si vytvářím sám/sama, proto přestávám obviňovat, odsuzovat a urážet se
  • pokud lidé kolem mě nereagují tak, jak si přeju, přebírám odpovědnost na sebe a konám. Pružně hledám cesty, jak v druhých vyvolat reakci, kterou si přeju
  • vím, že všichni v tomhle světe se mi snaží pomoct uskutečnit můj záměr, všechny síly vesmíru jsou na mé straně
  • ve svém životě hraju aktivní roli a tak uvádím do pohybu sílu Záměru
  • jdu po cestě, která mi přináší radost
  • uskutečnění mého záměru je cestou od současného stavu do chtěného, je to má životní cesta. Překážky, které překonávám, mě otužují a zocelují, od každého člověka, kterého potkám se můžu naučit něco nového a zdokonalit se.
  • jdu cestou svého života a věřím, že můj cíl je dosažitelný a stojí za to o něj usilovat

6.krok: Odstraňuju překážky na své cestě

  • už ve stádiu tvorby záměru určím, které překážky se můžou objevit. Co může zabránit uskutečnění mého záměru? Jaké překážky mohou vzniknout na cestě? Jaké nepříznivé důsledky může mít uskutečnění mého záměru?
  • pracuju se svými myšlenkovými bloky, měním staré, negativní názory a postoje a vytvářím nové, které mě přibližují k cíli

7.krok: Jsem všímavý/á

  • jsem bystrý/á a citlivý/á, všímám si, zda se přibližuju k tomu, co si přeju
  • jsem všímavý/á vůči sobě, poslouchám svůj intuici a své pocity, častěji se obracím do svého nitra
  • jsem pozorný k okolnímu světu, k chování a reakcím lidí, ukazují mi, zda se pohybuju správným směrem pro uskutečnění svých Záměrů
  • všímám si všech znamení, která mi přicházejí do cesty

8.krok: Jsem pružný/á v chování a myšlení

  • měním své činy tak dlouho, až získám to, co si přeju. Pokud to, co dělám, nezabírá, udělám něco jiného
  • pružně a různorodě reaguju na vzniklé situace, na to, co se děje. Tato pružnost mi umožňuje mít situaci pod kontrolou

9.krok: Mé úmysly jsou čisté

  • vytvářím takový Záměr, jehož uskutečnění je příznivé pro mě i okolní svět
  • můj Záměr je v plném souladu se mnou, jako celistvou bytostí, a s okolním světem
  • to, co chci získat, není na úkor ostatních, ale vylepší to nejen můj život, ale také životy jiných lidí

10.krok: Určuji místo a čas uskutečnění svého záměru

  • můj Záměr se uskutečňuje v pravou chvíli a na pravém místě
  • umožňuju svému podvědomí zvolit místo a čas uskutečnění mého záměru, důvěřuju mu, že propočítá všechny možné varianty tím nejlepším způsobem
  • mé odvědomí, urči nejvhodnější čas a nejlepší místo pro uskutečnění mého Záměru

 

Teď mám všechny potřebné znalosti, s jejichž pomocí můžu kvalitativně změnit svůj život. Zbývá jen použít je v praxi :-)


Nahoru
 

 

Podle Valerij Sinelnikov – Síla záměru

Zdroj: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=416007868419384&set=a.331458850207620.74872.331005513586287&type=1&theater, http://novazeme.webnode.cz/

 

Linka

 

Čtyři dohody - Miguel Ruiz

PRVNÍ DOHODA

NEHŘEŠTE SLOVEM 

Hovořte jako osobnost. Říkejte jen to, co si myslíte. Vyhýbejte se užívání slova proti sobě nebo k pomlouvání druhých. Užívejte sílu slova ve jménu pravdy a lásky. První dohoda je nejdůležitější, ale zároveň nejtěžší. Slovo a myšlenka je síla: je to moc, kterou máme k vyjadřování a komunikaci, k přemýšlení a tudíž i k vytváření situací v našem životě. Slovo je nejmocnějším nástrojem, který jako lidé máme; je to kouzelný nástroj. Ale stejně jako má meč dvě ostří, dokáže i naše slovo vytvořit ten nejkrásnější sen, anebo vše okolo nás zničit. 

 

DRUHÁ DOHODA

NEBERTE SI NIC OSOBNĚ 

Nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají a dělají je projevem jejich vlastní situace a snů. Když budete imunní proti názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení. Někdy si myslíte, že vás někdo urazil nebo ranil. Ale to, co vám někdo řekl, není tím, co vás zranilo; máte rány, které se někdo dotkl tím, co řekl. Ten někdo je jen záminkou, abyste se mohli rozzlobit. A rozzlobíte se, protože se něčeho obáváte, máte z něčeho strach. Neberme si nic osobně a můžeme putovat po světě s otevřeným srdcem a nikdo nám neublíží. Můžeme říci "Miluji vás," aniž bychom museli mít strach, že se nám vysmějí nebo nás odmítnou. Můžeme požádat o cokoliv, co si vybereme, bez viny nebo sebeodsuzování. Můžeme si dovolit řídit se vždy svým srdcem.

 

TŘETÍ DOHODA 

NEVYTVÁŘEJTE SI ŽÁDNÉ DOMNĚNKY 

Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete. Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jenom dovedete, abyste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům. Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život. Pokud něčemu nerozumíme, je pro nás lepší se zeptat a udělat si jasno, než si vytvořit nějakou domněnku. Mějme odvahu ptát se na to, co chceme vědět. Každý má právo odpovědět, anebo ne, my však máme právo se zeptat. Podobně má každý právo se zeptat nás a my máme právo říci ano nebo ne. Od toho dne, kdy si přestaneme vytvářet domněnky, budeme komunikovat přesně a jasně, bez emocionálního jedu. Bez vytváření domněnek bude naše slovo bez hříchu. Bílý mág používá slovo k tvorbě, dávání, sdílení a k lásce. Uděláme-li si z této dohody návyk, celý náš život se naprosto změní. 


ČTVRTÁ DOHODA 

Za všech okolností dělejme vše, jak nejlépe dovedeme, ne více a ne méně. Ale mějme na mysli, že naše nejlepší konání nebude v každém momentě stejné. Vše je živé a neustále se proměňuje, takže naše nejlepší konání bude někdy mít vysokou kvalitu a jindy tak dobré nebude.  Žijeme-li naplno svůj život, znamená to, že jsme se vzdali minulosti a žijeme plně přítomným okamžikem. Netěšit se z toho, co se odehrává právě teď, je žití v minulosti a žití jen napůl. To vede k sebelítosti, utrpení a slzám, protože si vždy přejeme, aby skutečnost byla jiná, než právě je. Není čas, abychom někoho nebo něco postrádali, protože jsme živí. Děláme-li něco jen proto, že se nám to líbí, aniž bychom za to očekávali odměnu, zjistíme, že budeme mít potěšení ze všeho, co podnikneme. Odměny přijdou také, ale my k nim nebudeme připoutáni. Neočekáváme-li odměnu, dostaneme víc, než si vůbec umíme představit. Máme-li rádi to, co děláme, děláme-li vždy vše jak nejlépe dovedeme, pak si skutečně užíváme života. 

Nepotřebujeme nic vědět nebo něco dokazovat. Stačí být, riskovat a těšit se ze života, to je vše, na čem záleží. Řekněme ne, když se nám chce říci ne, a ano, když se nám chce říci ano. Máme právo být sami sebou. Ale sami sebou můžeme být jen tehdy, když děláme vše tak, jak nejlépe dovedeme.  

 

První tři dohody budou fungovat jen tehdy, budeme-li dělat vše, jak nejlépe dovedeme. Neočekávejme, že budeme vždy schopni nehřešit slovem. Naše návyky jsou příliš silné a máme je pevně zakořeněné v mysli. Ale dokážeme dělat vždy vše, jak nejlépe dovedeme. Neočekávejme, že nebudeme nikdy brát nic osobně; dělejme jen vše tak, jak nejlépe to dovedeme. Neočekávejme, že si již nikdy nevytvoříme nějakou domněnku, určitě však můžeme dělat vždy vše, jak nejlépe dovedeme.

 


Nahoru
 


Zdroj: http://galerielaska.blogspot.cz/
 

 

 

Linka

 

Životní cíl

Náš vyšší smysl, jinými slovy naše životní cesta, je to, co vám dává radost a naplnění. Pokud máte chuť do života a jste plni nápadů, jste na své cestě. Pokud děláte to, co vás naplňuje, a nepřijmete nic menšího, naplňujete svůj plán. Někteří lidé mají hodně cest, po kterých si mohou vybrat jít. Někteří lidé si své poslání vyberou a připraví velmi pečlivě, a také si počkají na správný čas a na správnou příležitost. Znamená to, že předtím, než se narodíte, si vyberete čas a místo narození a dále rodiče, kteří vám nabídnou ty nejlepší příležitosti pro vaši lekci.

Děti jsou blíže energii své duše. Představy, které jsme měli v dětství, jsou často vodítkem k našemu poslání. Dítě, které chce být zdravotní sestrou, může vyjadřovat touhu sloužit nebo léčit. Ten, kdo chce být horolezcem, může vyjadřovat touhu být badatelem nebo může ukazovat touhu být průkopníkem nebo spirituálním učitelem. Malý chlapec, který chce řídit lokomotivu, může ukazovat touhu být něčemu ve vedení.

Naši rodiče jsou ti, kteří nás vysílají na misi na Zemi. Jsou veliteli, kteří nás posílají na naši cestu, i když nás opustí nebo jakkoliv zneužijí. Jsou naší volbou. Přišli jsme na Zem jako bytosti světla, abychom se poučili z cesty svých rodičů, překonali jejich stinné stránky a přijali jejich světlé stránky. Je to důležitá část vašeho životního úkolu. Pokud je váš rodič slabý a nemůže vás podporovat, vaším úkolem je překonat svou slabost a posilovat sebe do té doby, než se stanete nezávislým. Velmi kritický rodič ukazuje na lekci cenit si sebe a ostatních. Rodič, který váš do věcí tlačí, vás učí najít v sobě rovnováhu. Tvrdohlavý a paličatý rodič vám umožňuje se naučit toleranci a rozvinout vytrvalost. Rodič, který vás zneužívá, vás učí bezpodmínečně milovat. Zneužití v dětství může být základem rozvinutí léčivých schopností a výzvu pro člověka, aby se rozhodl, jestli chce ve svém životě využívat sílu, ovládat ostatní a využívat je pro své cíle.

Někteří lidé prošli zneužíváním a nevšímavostí ze strany rodičů jako testem zasvěcení. Pokud váš rodič nebyl často doma nebo se o vás nezajímal, navedl vás na cestu, abyste se naučili vést sami a nespoléhali se na vedení ostatních. Světlé stránky rodičů tu byly od toho, abyste je do sebe vstřebali a pozvedli je. Štědří rodiče vám pomáhají mít otevřené srdce, odvážní rodiče vám pomohou být silní. Pokud jste si vybrali srdečné, milující a podporující rodiče, máte v sobě dobrý základ, abyste tvořili silné vazby, které vám budou oporou na životní cestě. Vaši rodiče vás velmi dobře vybavili pro vaše poslání. Co musíte překonat? Které kvality duše rozvíjíte?

Ty největší strachy, které máte, jsou jako draci na vaší cestě. Zabraňují vám, abyste se posouvali vpřed, a blokují vám myslet jasně. I když se jim vyhnete a vyberete si jinou cestu, i tak jim budete muset jednou čelit. Nalaďte se na své vedení a přemožte tyto draky. Všechny zkušenosti, kterými jste doposud prošli, jsou přípravou na cestu vpřed. I když je dobré vědět, že jste sem přišli s posláním být zdravotní sestrou, léčitelem, vedoucím podniku nebo s misí upozorňovat na neutěšenou situaci delfínů, není nezbytné vědět, jaké je vaše životní poslání. Můžete začít tak, že každý den v meditaci požádáte o ukázání dalšího kroku a dveře se budou otevírat do té doby, než vaši cestu budete vidět jasně.

Položte si otázku - kterou činnost byste dělali i zadarmo?


Zdroj: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=506864609333709&set=a.331458850207620.74872.331005513586287&type=1&theater

Některé poznatky od Diany Cooper - A new light on Ascension http://kapkarosy.webnode.cz/

Nahoru

 

 

 

Linka

 

 

 

Cítím se dobře

 

Když uděláme z dobrého pocitu naši prioritu číslo jedna, život se doslova promění... 

Naše perspektiva se začíná posunovat a my vidíme život z místa radosti, lásky a neomezených možností.

Zkuste to třeba jen pro dnešek...

Dnes si dávám dobrý pocit jako svou prioritu číslo jedna. 

 

Zdroj: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=428955127153068&set=a.315529861828929.75877.171551466226770&type=1&theater

Nahoru
TOPlist
Kosmetika AVON - Online-AVON.cz